Náboženské symboly nacismu

Nacismus, podobně jako komunismus a jiné totalitní ideologie, vykazuje určité vlastnosti a jevy, jež mají velmi blízko k náboženství. Vystupují jako integrující síla ve společnosti, nabízí velké příběhy, symboly a ideologické rozlišení, co je pravda a co lež. V těchto případech mluvíme náhražkovém náboženství. Religionista Pavel Hošek konstatuje, že celá řada vůdců a ideologů nacistické totality měla nějakou náboženskou zkušenost.

Pavel Hošek: "Oni se zajímali buď o starogermánskou mytologii, která byla vzkříšena a docházela jakési renesance ve 30. letech 20. století v Německu. Vedle toho je třeba všímat si také těch mechanismů, které možná nejsou na první pohled náboženské, ale nakonec se jaksi vyvinou velmi masivně nábožensky a to byla ta frustrace a hospodářská situace, chudoba celé řady Němců v době mezi První a Druhou světovou válkou, kdy se najednou začal vynořovat takový pocit, že je potřeba poukázat na viníka té neutěšené situace a začal v lidských myslích a především srdcích nebo možná spíš žlázách vznikat takový popud nebo instinktivní tažení k tomu, že ta situace ve společnosti musí být změněna rázně, že musí být očištěna a že musí být očištěna násilím. A tady se jakoby z těch prahlubin nevědomí vynořil starý mýtus očisty skrze násilí, očisty skrze prolití krve a mechanismus obětního beránka se uvedl do svého zlověstného pohybu, kdy společnost, která je rozpadlá, desintegrovaná, v krizi a chaosu najednou vygeneruje ze sebe viníka, z podvědomí lidí se vynoří představa viníka, toho, kdo nám to způsobil a koho je potřeba zlikvidovat. A to je nositel jinakosti."

V případě zvrhlé ideologie tehdejšího Německa to byly (kromě politických odpůrců) jiné rasy - Židé, Romové a další. Ti byli označeni za viníky nešťastných společenských okolností, bylo je tedy třeba zničit. Tím mělo dojít k očištění a nastolení nového řádu, který měl být jakousi inverzí křesťansko - židovské eschatologie. To znamená, že ideální společnost neměla nastat v transcendentálním nedohlednu, nýbrž v blízké budoucnosti.

Pavel Hošek: "A tento narkotický sen zavládl v Německu s překvapivou silou a celá řada inteligentních lidí dodnes nad tím žasne. A dokonce i ti, kteří se tehdy nechali tím chytit, tak žasnou nad tím, jak je to možné, že se jich to zmocnilo. Soudných vzdělaných lidí, kteří nepodléhali nějakým hloupým propagandistickým heslům a přesto jako kdyby tenhle mýtus očisty skrze násilí tehdy zavládl nad německou společností a až tedy do té doby, kdy se ti vůdcové stali opravdu čaroději zla, těmi černokněžníky a veleknězi zkázy, kdy začaly být povinné náboženské rituály včetně symbolů a vidíme v tom celou řadu prvků vlastně primitivního totemismu - důležitost hákového kříže a tak dále. A tohle všechno mohlo být uvedeno v pohyb tím, že tolik lidí bylo chyceno ne za rozum, protože to nebyly Hitlerovy názory, to nebyla síla jeho argumentů, která byla směšná, oni byli chyceni za srdce a za žlázy, jak říká historik, byli vtaženi do mýtu silou, vůči které je síla rozumových argumentů, směšná a úplně bezmocná."

Na příkladu nacistického Německa je vidět, že se dal do pohybu mechanismus, který nikdo nevymyslel, který jaksi latentně dřímal ve společnosti, jehož zdrojem může být i vytěsněná religiozita. Už osvícenství zbavilo člověka celé řady přirozených ventilů náboženských potřeb a do tohoto uprázdněného prostoru vždy něco vstupuje, co se začne chovat jako náboženství, i když to může mít velmi sekulární podobu. A nikdy nevíme, v jaké podobě a kdy se to objeví.