Na zimovišti Altynaj (Lakhundar, neděle 7. prosince 2003)
Slunce zvolna stoupalo nad obzor a v úzkých uličkách se z dohořívajících ohníčků, u nichž se ještě před chvílí choulili prokřehlí vesničané, linul bělavý kouř. Život už byl v plném proudu. Proplétali jsme se mezi lidmi, buvoly, kravami, prasaty a psy a co chvíli se složitě vyhýbali s dvoukolákem tažených párem krav, které měly skoro vždycky nabarvené rohy a ozdobená čela. Zvolna jsme se blížili ke středu oblasti, kde zimuje Altynaj.
Signál jejího pozemního vysílače se nám poprvé podařilo zachytit v 9 hodin a od té doby jsme ji měli na příjmu a často i na dohled až do podvečera. Našli jsme ji poněkud severněji, než kam ukazuje většina satelitních lokalizací. Byla u potoků pod nevelkou přehradou Lakhundar na stejnojmenné řece a patrně se krmila. Po bezvýsledných snahách dostat se blíž autem jsme za ní vyrazili pěšky. Před jedenáctou hodinou ale signál zesílil - Altynaj vyletěla. Jako první uviděl černého čápa Maheš, pak dalšího; k přehradě jich kolem nás prolétlo jedenáct.
Poloostrov vybíhající do přehrady Lakhundar je pro čápy zjevně oblíbeným místem. Dívali jsme se na ně přes vodní hladinu, jak postávají nebo procházejí při břehu. Po dvanácté je nejspíš někdo vyrušil; znenadání se devatenáct čápů vzneslo a hodnou dobu kroužili nad poloostrovem, než znovu usedli. Při dalším vyrušení po půl třetí jsme jich napočítali pětadvacet. Tentokrát se ale už na poloostrov nevrátili a Altynaj skoro tři hodiny kroužila nejspíš právě nad místy, kam ukazuje nejvíc souřadnic získaných Argosem.
Jsme v mírně zvlněné krajině, která je velmi intenzívně obhospodařovaná. Prakticky všude jsou pole nebo pastviny s rozptýlenými akáciemi a jen tu a tam mokřiny a skupiny stromů a křovisek. Je tu asi jen málo míst, kde by několikrát za den neprošli lidé... Vesnice působí podle evropských měřítek chudě, ovšem podle měřítek, která máme nastavená z jiných částí světa, jsou na dost vysoké úrovni. Většinu dopravy a zemědělských prací se sice obstarává kravami, ale běžně jsou k vidění i traktory. Všichni lidé jsou obutí a každá vesnice má pumpu na pitnou vodu. Elektřina je ovšem jen někde a i tam běží jen hodinu nebo dvě pozdě večer.
Předchozí větu jsem ještě nestačil dopsat, když dnešní dodávka elektrického proudu skončila. Dobíjet z auta všechna zařízení, která nezbytně potřebujeme, dost dobře nejde, takže pro dnešek skončím a další informace o Altynaj, indickém venkově a také bohaté místní avifauně pošleme (snad) zítra...
