Na zámku (Džamvari, sobota 13. prosince 2003)
Domu Rančota Patáního, kde bydlíme, začal Khalil říkat "zámek". Je to samozřejmě nadsazené, ale něco na tom je. Podél hospodářských budov vede totiž dozadu jako v nějakém zámeckém parku dlouhá alej, nástavba na střeše domu připomíná z dálky věžičku a Rančot Patání v saku vojenského střihu se zlatými knoflíky a s úctyhodným plnovousem - to je hotový zámecký pán.
Zatímco píšu, stále sleduji pípání Iristova vysílače. Ano, slyšíme ho i tady na "zámku". Stejně jako včera je s dalšími dvěma čápy černými na břehu přehrady a jenom ráno se na necelé tři hodiny vyletěl nakrmit. Zastihli jsme ho v téměř vyschlém korytě řeky Módž několik kilometrů odtud. V porostu kolem řeky se bylo na co dívat: ze stromu na strom přeletují papoušci alexandři malí, na keřích posedávají pěvci drongové černí s dlouhými, na konci rozeklanými ocasy, na obloze přeletí hejno holubům příbuzných stepokurů hnědobřichých. Mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale ještě jeden druh musím přece jen zmínit, i když je v Indii docela běžný. V podrostu prošla skupinka pávů korunkatých a za okamžik kolem nás přeletěl paví kohout; dlouhý modrozelený ocas za ním docela lehce splýval.
Po pěšinkách mezi poli u řeky nás provázel jeden z místních zemědělců. Cestou ukazoval, jaké plodiny se tu pěstují. Když jsme došli k bavlníkové plantáži, ukázal na ni: "Tak tohle je normální bavlník. Musíme ho chemicky ošetřovat a podívejte, jak málo je z něj bavlny." Ukázal na druhou plantáž: "A tenhle je geneticky modifikovaný v Anglii. Skvělá věc."
Je otřelé psát o kontrastech, ale nejde se tomu vyhnout. Během půlhodiny tu můžete diskutovat o výhodách geneticky modifikovaných rostlin i o magickém významu tetování, které pokrývá ruce maldárských žen.
(Stále jsme odkázáni na satelitní přenos dat. Velkou fotogalerii, která jistě vydá za dlouhé popisy, pošleme pravděpodobně v pondělí večer.)