Na titulní straně (Bombaj, čtvrtek 4. prosince 2003)
Cestou do Hornbill House, který máme za rohem, jsme se zastavili na snídani v evropsky pojaté kavárně. Ondra sáhnul po novinách: "A hele, už to otiskli!" Že má Bombay Natural History Society zvládnuté public relations, jsme věděli, ale že až takhle, to nás nenapadlo. Článek o našem projektu vyšel na titulní straně The Times of India, největších anglicky psaných indických novin s nákladem 500 000 výtisků, nota bene v den, kdy se očekávaly výsledky voleb ve čtyřech indických státech (mimo jiné v Madhjapradéši, kam míříme). Po pravdě jsme nepředpokládali - a jak se vzápětí ukázalo, stejně na tom byl pan Rahmání - že by článek o Nové odyseji vyšel tak rychle a na tak dobrém místě.
Dnešek ovšem začal velmi dobře už o několik hodin dřív, kdy z Evropy přiletěl můj batoh se všemi potřebnými zařízeními, nemluvě o oblečení a dalším vybavení. Ani pořadně nevím, jak se ho Ondrovi podařilo velmi rychle (jen asi za dvě hodiny) vytáhnout z letiště. Zmiňoval se o svém známém indickém pilotovi, nějakých zadních schodištích a anabázi se získáním nezbytných razítek.
Zvolna uvykáme indickému vedru, ruchu a různorodosti. Uvykat ovšem neznamená totéž, co znát a už vůbec ne rozumět. Není problém poznat sádhua (hinduistického svatého muže), sikha nebo tradičně oblečeného muslima, ale alespoň velmi zhruba se vyznat v kastách - to je úplně něco jiného. Hinduisté, kteří tvoří v Indii většinu, rozlišují čtyři základní kasty a tzv. haridžány (česky označované jako "nedotknutelné" nebo přesněji "nedotýkatelné" - ti stojí mimo kasty, resp. hluboko pod nimi). Celkem je ale kast a podkast podle jedněch pramenů asi tři tisíce a podle jiných pramenů deset tisíc. Do kasty se člověk narodí a prakticky se z ní nelze vyvázat. Příslušností ke kastě je určen okruh možných partnerů (ovšemže z téže kasty) i povolání. Není to asi nejvhodnější příklad, ale v Rádžastánu jsou mínové, což je kasta zlodějů. Snaha o odstranění dopadů kastovního systému trvá v Indii už desítky let, a i když jedním z minulých prezidentů byl nedotknutelný a ačkoli existují povinné kvóty pro obsazování státem zřizovaných pracovních míst příslušníky nižších kast a haridžány, tyto snahy stále nepřinášejí výraznější efekt. Kastovní systém s tisíciletou tradicí se asi jen tak vykořenit nepodaří.
Zatímco píšu, doléhá ke mně oknem ještě větší kravál, než byl včera. Slaví se Den námořnictva a k nedaleké Bráně Indie má připlout nějaká válečná loď (jejím kapitánem bude asi kšátrija, tedy příslušník kasty válečníků - i když, kdo ví, třeba bylo v námořnictvu nutno naplnit povinnou kvótu haridžánů). Za chvíli se ale vrátí Khalil, který se snad už vzpamatoval ze svého setkání s hidžrou a dalších indických překvapení; doufejme, že přinese nějaké zajímavé fotografie a že z protější internetové kavárny, do níž se jde úzkým temným průchodem mezi koloniálními budovami, bude do Prahy co poslat. Pak se zabalíme a ráno Bombaj opustíme, abychom se do večera pokusili dostat do Indauru, odkud už to k Altynaj budeme mít co by kamenem dohodil. Před Hornbill House už stojí připravené terénní auto.