Na okraj Zdeňka Nejedlého
Dnes se vrátíme do 30.– 60. let uplynulého století a přiblížíme si pomocí archivních materiálů jednu z osobností, které se zapsaly do české historie nezanedbatelným, byť často kontroverzním odkazem.
Všem pamětníkům, ale i těm, kteří pamětníky nejsou, přesto je však minulost zajímá, chci připomenout jednu z kdysi známých postav české levicové historiografie a také muzikologie. Jde o osobnost, která v těchto oborech působila především v období první republiky, později se z ní stala jedna z výrazných a nepřehlédnutelných postav poválečné politiky. Byl ministrem několika resortů, mezi něž patřily především školství, osvěta, práce a sociální péče, věda a umění. O něco později zastával funkci náměstka předsedy vlády a ještě později také prezidenta Československé akademie věd. Pamětníci už jistě vědí, že je tu řeč o akademiku Zdeňku Nejedlém, který zanechal jak v české historii, ale také v archivu Českého rozhlasu poměrně rozsáhlou stopu.
Zdeněk Nejedlý začal v rozhlase vystupovat mnohem dříve, nežli vstoupil do vládních funkcí. První záznam Nejedlého hlasu pochází z roku 1932 a námětem jeho úvahy je – kdo jiný než jeho klasik z nejmilejších – Bedřich Smetana. My si poslechneme část z nahrávky o něco pozdější. Zdeněk Nejedlý na ní v roce 1936 skládá hold prezidentu T. G. Masarykovi k jeho 86. narozeninám. Příběh prvního prezidenta Masaryka pojímá Nejedlý s úctou, která ho vede k příměru k pohádce života.
Zdeněk Nejedlý se narodil 10. února 1878 v Litomyšli. Vystudoval historii a estetiku na pražské Univerzitě Karlově, vedle toho pak ještě soukromě studoval hudební teorii u skladatele Zdeňka Fibicha. Nejedlého obdiv a posléze až fanatická obhajoba díla Smetanova, vedle něhož neuznával žádného jiného českého skladatele, ho vedla ke snaze vytvořit skladatelovu obsáhlou monografii. Tu sice začal psát, ale nikdy ji nedokončil.
Válečná léta strávil Zdeněk Nejedlý v moskevské emigraci. I když se později ukázalo, že jeho vztahy s Gottwaldovým vedením komunistické emigrace v Moskvě nebyly zdaleka jednoduché, po skončení války se Nejedlý záhy stal prvním ministrem školství a osvěty první poválečné vlády Zdeňka Fierliengera, vzápětí také vlády Klementa Gottwalda. Po krátké přestávce mezi červencem 1946 a únorem 1948, kdy Nejedlý vedl resort ministerstva práce a sociální péče, vrátil se ihned po tak zvaném Vítězném únoru znovu ke školství a zahájil jeho zásadní reformu. Zavedl tzv. jednotnou školu, ale ovšem také čistky na vysokých školách, vyhazovy nepohodlných vysokoškolských učitelů a tzv. studijní prověrky. V té době se ujalo, ve svých důsledcích ironicky znějící heslo: „O čem Komenský snil, to Nejedlý uskutečnil.“ Všimněme si, že v jeho řeči ke středoškolským studentům zaznívá mnohem větší údernost, než tomu bylo kdykoli předtím.
Pořad Na okraj dne, který Zdeněk Nejedlý připravoval pro vysílání stanice Praha každou neděli, se objevoval – s několika přestávkami – od roku 1946 do roku 1960. Nejedlého každotýdenní glosy nabývaly postupem doby na údernosti, jejich témata zasahovala postupně do všech sfér domácího i mezinárodně politického života. V další ukázce si můžeme poslechnout část „žalozpěvu“ za smrt Stalina a Gottwalda, který Nejedlý pronesl v březnu 1953.
S přibývajícími léty ubývala Zdeňku Nejedlému v jeho projevech jak energie, tak ovšem také koncentrace, a to zejména tehdy, když mluvil bez předchozí písemné přípravy. V tomto směru nám jako příklad může posloužit část jeho projevu, který pronesl na sjezdu Jednotných zemědělských družstev v roce 1955, tedy v době, kdy mu bylo 77 let. Vybral jsem část, ve které Nejedlý uvažuje o ženách, o mládí a stáří.
Akademik Zdeněk Nejedlý zemřel před 50 lety, 9. března 1962 v Praze.