Na honěnou v pralese
Když jste gorilou v zoologické zahradě, máte z lidského pohledu doslova komfortní život. Bydlení v pavilonu je zdarma a navíc s plnou penzí. Jídlo vám chystají podle vašich chutí a pokud se ozve hlad a zakručí v břiše, stačí se posadit k oknu do přípravny a sehrát prosebný obličej. Vašim služebníkům se vás nakonec zželí, a nějaké to jablíčko navíc se vždycky najde. Teplotu v pavilonu ve dne v noci hlídá počítač a nutno říci, že vám skoro nikdy neudělá naschvál v podobě náhlých změn teploty nebo dokonce tropické bouře.
Dřevitou vlnu na spaní vám také přichystá váš personál a když vás něco zabolí nebo stihne nějaká choroba, můžete se spolehnout na bezplatnou veterinární péči. A co je vůbec nejdůležitější, z vašeho teritoria vás nikdy nevypudí rodina silnějšího a drzého samce. To vám pak vybyde dostatek volného času. A protože vás jako gorily nebaví sledovat televizi, jste vděčni, když vám vaši ošetřovatelé připraví nějakou tu zábavu pro volnou chvíli (odborně se tomu říká enrichment).
To když jste gorilou žijící ve volné přírodě, jste na tom nesrovnatelně hůře. Všechen svůj čas musíte věnovat pouze dvěma základním věcem - zachování sebe jako jedince a zachování svého rodu (reprodukce). Zachovat sám sebe znamená opatřit si hlavně dostatek potravy. A té potravy musí být opravdu hodně. Musíte si totiž vytvořit zásobu energie na případný boj s agresivním příbuzným, který by se rád i se svou nevychovanou rodinkou nastěhoval do vaší rokle, která je bohatá na výborné přírodní lahůdky a vám dalo práci ji najít a vypudit z ní předchozí z vašeho pohledu problémové nájemníky. Mnoho energie vám také spotřebuje termoregulace těla. Noci v pralese bývají občas chladné a několikadenní tropický déšť také příliš nezahřeje. Také musíte počítat s tím, že ani regenerace vlastních sil není tak snadná. Jako gorila v přírodě se nikdy úplně pořádně nevyspíte. V pralese stále někdo ruší noční klid a vy se musíte chovat velmi obezřetně, protože nepřátel je o řád více než přátel.
A s tím zachováním rodu to také není jen tak. Ono totiž zdaleka nejde jenom o ten okamžik gorilí lásky. Ono je také potřeba toho malého gorilího tvorečka, který bude následovat, nasytit, neustále vozit na břiše nebo na hřbetu (dětské kočárky by pralesem neprojely) a hlavně ho soustavně bránit. Brzy mu musíte dát tvrdou školu hrou, aby se naučil snášet křivdy od pralesního společenství, jehož jediným zákonem je: ,ulov bližního svého a nasyť se jeho tělem, ať jsi dobrou výživou pro jiného bližního'. Nakonec jste tím nepřetržitým zachováváním (sebe i rodu) tak zaneprázdněni a vyčerpáni, že vám nezbude mnoho času ani sil na neplodné až zbytečné myšlenky, stejně jako na nepotřebné pohyby.
Jenže zvířata nejsou jen stroje na vlastní zachovávání, a tak třeba i u takových goril můžete nakonec objevit chvilky, u nichž budete stěží odhadovat, co vlastně znamenají. A právě jednu takovou chvíli zachytil kamerou jeden náš kamarád při svých toulkách Rwandou. V přiloženém videosouboru uvidíte dvojici goril horských při něčem, co by se dalo nazvat "hrou na honěnou". K čemu jim ovšem tato nekonečná honěná kolem stromu je, těžko říci. Anebo máte nějaký nápad vy, čtenáři našich článků?
