Na dvou frontách (sobota 28. dubna 2001)
František Pojer nejspíš v těchto chvílích pátrá po našich černých čápech v Brdech (konkrétně po Davidovi) a Luboš Peške na Rakovnicku. To ovšem nejsou ony dvě fronty zmíněné v titulku. Jak už jsem inzeroval abonentům našeho e-mailového infoservisu, chystáme se v letošním roce věnovat nejen čápům, ale také jeřábu popelavému, tedy velmi zajímavému druhu s úplně jiným typem migrace, než mají čápi. Pro tuto chvíli alespoň základní informace:
Jeřáb popelavý (Grus grus) patří hmotností mezi naše největší ptáky, vzrůstem je vůbec největší. Váží 5 a 6 kg, stojící měří 120 a 140 cm a rozpětí křídel má 220 až 245 cm. Na naše území se začal šířit až v posledních desetiletích; v současnosti u nás hnízdí každoročně více než deset párů. Patří k vůbec nejplašším a nejopatrnějším ptákům. Obývá rozsáhlé mokřady, živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Je přísně monogamní, podle literatury tvoří trvalé páry "na celý život". Hnízdí na zemi v rákosinách, v zahřívání vajec (obvykle dvou) se střídají oba rodiče. O mláďata, která krátce po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečují nejméně dva měsíce.
Do zimovišť odlétá celá rodina společně, mláďata se cestu učí od rodičů. Podle některých pramenů se mláďata následující rok vracejí s rodiči na hnízdiště. Jeřábi zimují v západní Evropě, severní Africe, na Blízkém východě a v Etiopii. Na rozdíl od čápů černých jsou bez potíží schopni překonat moře i hory a jejich tahové trasy jsou relativně ustálené. Denně uletí zhruba 400 kilometrů.
O tahových cestách a zimovištích naší populace jeřábů popelavých máme minimum informací. Satelitní sledování je ideální možností, jak je získat. Ostatně nechystáme s k němu jen my, ale i naši němečtí kolegové, kteří dosud jeřáby hromadně označovali barevnými kroužky (viz fotogalerie) a VHF vysílači.