Mýty a legendy o gorilách
Evropa a takzvaný civilizovaný svět žily poměrně dlouho v zajetí představ o velkých lidoopech jako určitých napůl lidských, napůl zvířecích bytostech nebo dokonce jako o nějakých zvláštních přízracích, které k nám doléhaly z nitra pralesa hlavně prostřednictvím zpráv kolonizátorů. A to ještě začátkem minulého století.
Sama zpráva o tom, že gorila je opravdu skutečné zvíře z masa a kostí se dostává do Evropy poměrně pozdě, přestože v té době už jsou gorily v zajetí na několika místech drženy v různých evropských zvěřincích. Zvláštní mýty a legendy o gorilách ovšem kolují stále.
Samci jsou líčeni jako zběsilá monstrózní stvoření, jejichž největší zálibou není nic jiného než se vrhat na tamní domorodky a unášet je hluboko do nitra pralesa do svého domova a tam je znásilňovat či jinak zneužívat. Ostatně strach z velkých lidoopů je v každém z nás hluboko zakořeněný. Vždyť jsou nám tak podobní.
Zajímavý příběh se váže k jedné soše. Někdy v polovině devatenáctého století známý francouzský sochař Fremieu zaslal do prestižního Salonu na každoroční výstavu sochu, jejímž obsahem je obrovský gorilí samec, unášející domorodou ženu. Tehdy tato socha vzbudila obrovské pohoršení a na výstavu ji nakonec dokonce ani nepřijali. Paradoxem je, že o pouhá dvě desetiletí později ta samá socha dostala na stejném Salonu první cenu za sochařství.
Legenda o King Kongovi
King Kong je samozřejmě fascinující a bizarní bytost ale musíme si uvědomit, že něco takového nevzniklo v minulém roce nebo teprve nedávno, ale jedná se o remake, tedy znovu natočený příběh. Příběh ovšem nevznikl ani v roce 1933, kdy byla natočena původní verze. Je to velmi starý evropský mýtus o jakémsi nepoznaném tvorovi z černého a neprostupného pralesa, opět se vrací představa napůl člověka a napůl zvířete a do určité míry se do příběhu prolíná i legenda o krásce a zvířeti.
Mýtus o tvorech, kteří nesou znaky zvířat i lidí, se nám historii stále vrací do evropské kultury a neztrácí na své přitažlivosti ani dnes.
