Mnohé osudy Židů zachráněných Nansenovou nadací jsou stále neznámé
Asi každý z vás zná jméno sira Nicolase Wintona nebo Oskara Schindlera. V pořadu Šalom alejchem jsme nedávno mluvili o Karlu Weirichovi. Byli ale i další lidé, kteří včas odhadli nebezpečí, ve kterém se za druhé světové války ocitli Židé napříč Evropou. S obrovským nasazením i finančními prostředky přispěl k záchraně Židů Nor Odd Nansen. To, že mezi lidmi, které zachránil, byli i Čechoslováci, si tento týden připomněli Brňané na besedě s Miluší Juříčkovou z Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Masarykovy univerzity.
Nansenova nadace má v názvu stejné jméno jako nosil polárník Fridtjof Nansen, který z počátku 20. století pomáhal hledat útočiště zejména ruským a arménským uprchlíkům. V roce 1922 za to získal Nobelovu cenu za mír.
Nadaci ale založil Odd Nansen, který na lidskoprávní práci svého otce navázal. Díky nasazení tohoto muže a jeho přátel se podařilo do Norska dostat desítky Středoevropanů v ohrožení.
Podle Miluše Juříčkové z Masarykovy univerzity nabídku na pomoc dostal i slavný český spisovatel a malíř Josef Čapek, ale odmítl.
Nejvíce se Nansenova nadace zaměřovala na děti. Válečný vývoj ale ukázal, že ani v Norsku nebyly v bezpečí. „Většina těch dětí vlastně prošla Norskem a vrátila se zpátky, protože tady byla ta hrůza, že teď už je i Norsko okupované, a nevíme, co bude.“ Řada z nich pak skončila v Osvětimi.
Více štěstí měli ale jiné osobnosti: „Tím prvním je Leo Eitinger, který se později stal nejvýznamnějším norským psychiatrem, který působil v mezinárodním kontextu a který publikoval spoustu závažných textů právě o dlouhodobém působení těch traumatických otázek, které provázely každého člověka, který tímto peklem prošel, včetně jeho samého,“ vypráví paní Juříčková.
Dalším Židem, kterému azyl v Norsku zachránil život, byl například významný brněnský architekt Otto Eisler nebo literární historik Pavel Fraenkl. Osudy mnoha dalších jsou ale neznámý.
Materiály, které o nich referují, nejsou totiž v jazycích, kterými by řada historiků disponovala oběma zároveň: „Protože mnohé materiály jsou česky, a tomu nerozumí ti Norové, a mnohé materiály jsou Norsky, a ty potom jsou nedosažitelné z té běžné české strany.“
Právě proto je pátrání po dalších úspěšně zachráněných Nansenových dětech jednou z výzev, kterých se můžou chopit například čeští studenti norské literatury a jazyka.
Pracoviště, na kterém působí paní Jiříčková, dokonce získalo grant, který může pomoci výzkumné cesty zafinancovat. Odhalení dalších příběhů totiž může zviditelnit odkaz, který je zvláště v dnešních měsících velmi aktuální.
„Odd Nansen a jeho kolegové a především tedy kolegyně, kteří obětavě dělali tady tu práci s nejistým koncem, tak byli velice brzy sami v ohrožení života. Odd Nansen byl od roku 1942 až do konce války vězněn v Sachsenhausenu,“ shrnuje Miluše Juříčková, „asi takoví lidé jsou i dnes, ale dobrý hlas je vždycky ten tišší…“
