Ministr informací Václav Kopecký ředitelem Československého rozhlasu
Po krátkém vládnutí spisovatele (J.V.Pleva), usedl na rozhlasový trůn opět ostřílený politik. Dalších několik měsíců – přesně 15 – byl předsedou rozhlasového výboru bývalý ministr informací a pozdější ministr kultury, člověk označovaný za jednoho z nejtvrdších stalinistů – Václav Kopecký (ve funkci od 17. 6. 1952–11. 9. 1953).
8. 4. 1952 bylo vydáno vládní nařízení č. 13. Na jeho základě byl (po konzultacích se sovětskými experty, speciálně poslanými do Čs. rozhlasu do funkcí poradců pro reorganizaci) zřízen Československý rozhlasový výbor, organizovaný podle sovětského vzoru. Výbor byl pověřen řízením rozhlasové a televizní práce v celém státě. V čele výboru byl ministr informací a osvěty Václav Kopecký. Tato funkce však byla formální, výkonným náměstkem se stal J. Vrabec (dosud vedl rozhlas v Bratislavě).
Na I. celostátní konferenci Čs. rozhlasu v Praze 12.–15. ledna 1949 formuloval ministr informací Václav Kopecký úkoly rozhlasu takto: „konkrétně to znamená, aby se náš rozhlas dal plně do služeb československé pětiletky, aby (...) popoháněl živelné budovatelské úsilí, aby rozněcoval pracovní nadšení, aby propagoval způsoby zvýšení výrobnosti, produktivity práce, aby podporoval socialistické soutěžení, aby příkladně ukazoval, jak ve výrobě a hospodářství spořiti, jak zdokonalovati výrobní proces.“
Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy - 5. srpna 1961 Praha), komunistický novinář a politik. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Václav Kopecký patřil k nejtvrdším stalinistům a po jeho smrti patřil k posledním, kteří ho v Československu obhajovali. Byl také po celá čtyři desetiletí bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu.
Ve zvukové ukázce je část jeho projevu z dob, kdy býval ministrem informací. V roce 1946 předával v té funkci pracovníkům rozhlasu čestnou standardu Bojovníků práce. Přes všechna slova chvály byla naprostá většina těch, kteří bojovali o rozhlas a měli službu u mikrofonu v pohnutých květnových dnech, z rádia po roce 1948 vyhozena. Václav Kopecký se brzy po svém působení v rozhlase vrací do ministerského křesla.