Meteor o železných zubech, houkání sov a maskované mouše
Poslechněte si:
- 01:06 Má varan komodský železné zuby?
- 09:42 Jak houkají naše sovy?
- 18:24 První výzkum Merkuru
- 25:32 Nejstarší zákon o vodě
- 32:07 Moucha, která se umí maskovat
- 41:06 Jak si vysvětlit zemětřesení?
Hovoří genetik Jan Pačes, ornitoložka Alena Klvaňová nebo hydrogeolog Zbyněk Hrkal. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Zemětřesení nakladateství Grada čte Ivo Theimer.
Má varan komodský železné zuby?
Člověk potřebuje železo ve svém těle v dostatečném množství, jinak hrozí anémie. Získává ho z potravy, ale pozor, pokud by ho přijímal v přehnaném množství, neumí se ho zbavit. Všichni obratlovci mají problém se železem nakládat. Vědci teď zkoumali zuby největšího ještěra varana komodského. Dříve si mysleli, že jsou jeho zuby špinavé a na povrchu mají plak. Překvapivě jde ale právě o železo. Jak varan dokáže se železem nakládat a k čemu mu jsou zuby s „železným brněním“ dobré? To vysvětloval dr. Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV.
Jak houkají naše sovy?
V Česku se dlouhodobě vyskytuje devět druhů sov. Výr velký – největší evropská sova,puštík obecný – nejrozšířenější druh, často v lesích i parcích, kalous ušatý – běžná sova, hnízdící hlavně v opuštěných hnízdech jiných ptáků. Méně často pak máme šanci potkat ještě sýce rousného, kulíška nejmenšího, sovu pálenou, kalouse pustovku, puštíka bělavého a výrečka malého.
Jak nám popsala Alena Klvaňová z České společnosti ornitologické, soví houkání studují vědci a zjistili například, že se vzájemně sovy poznají po hlase. Pustili jsme si nahrávky a přesvědčili se na vlastní uši.
První výzkum Merkuru
Když první kosmická sonda Mariner 10 odstartovala k Merkuru, zamířila nejprve k Venuši. Ta ji během průletu svojí gravitací urychlila a vymrštila ke konečnému cíli. Poněvadž tento manévr poněkud připomíná střelbu z klasického odstředivého praku, začalo se mu hantýrkou říkat gravitační prak. 29. března 1974 prosvištěl Mariner 10 kolem Merkuru ve vzdálenosti pouhých 703 km. Přitom samozřejmě pilně fotil a měřil. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.
Nejstarší zákon o vodě
Kodex starobabylonského krále Chammurapiho pochází pravděpodobně z roku 1686 př. n. l. a byl vytesán do dioritové stély (tedy kamenné desky), která je dnes uložena v pařížském Louvru. V době svého vzniku byla umístěna v Babylóně na veřejně dostupném místě. Soudci se proto nemohli rozhodovat podle své vlastní vůle a musely se řídit kodifikovaným právem. Chammurapiho zákoník obsahuje 282 článků. Víte, kolik se jich týkalo vody? Co se tam o ní psalo nám představil hydrogeolog doc. Zbyněk Hrkal z Přírodovědecké fakulty UK.
Moucha, která se umí maskovat
To si jednou vyšli vědci do přírody, aby studovali motýli. Jenomže začalo pršet a motýli se schovali. Přírodovědci ale narazili na termitiště a napadlo je ho poodkrýt. Našli tam larvu mouchy, která se maskovala, jako by byla termitem. Dokonce z ní vyrůstala falešná tykadla. Termitům tak po hmatu přišla jako příslušnice jejich druhu. Že má tykadel šest místo dvou, se dopočítat nedokázali. Jak ale potvrdil biolog prof. Jaroslav Petr, jen tvar povrchu by larvě k maskování nestačil.
Jak si vysvětlit zemětřesení?
Lidé žijící v blízkosti aktivních zlomů vnímali od nepaměti pro ně překvapivé, podivné a zlověstné otřesy povrchu Země. V raných dobách lidských civilizací ale neměli možnost znát pravou příčinu. Není proto divu, že v průběhu tisíciletí o původu zemětřesení vznikaly různé zajímavé a z dnešního pohledu docela naivní představy.
Na území Mongolska se kdysi věřilo, že Země se třásla, když se pohnula žába, která na příkaz bohů-stvořitelů nesla na zádech Zemi. Mnoho dalších mýtů představuje kniha Zemětřesení aneb Tragické výzvy v dějinách. Napsali ji Peter Moczo, Eva Rutšeková a kolektiv a vydává ji jako novinku nakladatelství Grada. V Meteoru čte Ivo Theimer.
Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo na portále mujRozhlas.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
