Mešita na Rýně

Autor článku na internetovém serveru stanice Deutsche Welle připomněl dobu, kdy byly poprvé uveřejněny plány na přestavbu centrální mešity, a někteří lidé v tom dokonce uviděli příležitost k zásadní debatě o muslimském společenství v Kolíně. Stavba je skoro hotová a veřejnost ji zdraví jako umělecký a sociální přínos převážně křesťanskému městu.

Pravicová skupina Pro Köln a významný komentátor Ralph Giordano rozpoutali kampaň proti stavbě. Giordano tvrdil, že mu nejde o mešitu, ale o to, že integrace muslimských přistěhovalců z Turecka se nepodařila a že skutečný problém je islám jako takový. Autor mešity Paul Böhm po šesti letech soudí, že smyslem jeho díla je integrace. „Je to jedna z nejdůležitějších budov, které jsem navrhl,“ řekl architekt stanici Deutsche Welle, „protože to byla příležitost udělat něco nejen pro určitou skupinu lidí, ale pro všechny Kolíňany.“

Modlitební prostor je úplně otevřený, takže vypadá jako obrovské náměstí, které zve vyznavače všech náboženství. Je to zároveň mohutný dóm připomínající otevřené poupě střežené dvěma minarety. Když se na podzim roku 2009 začalo stavět, spousta lidí si stěžovala, že jsou příliš veliké, a extrémisté dokonce tvrdili, že věže jsou větší než v původních plánech a mohly by zastínit proslulou kolínskou katedrálu, přestože je chráněna jako památka UNESCO. Po rozhořčené veřejné debatě byl nalezen kompromis v podobě menších minaretů.

Nová mešita pomáhá vytvářet nové panoráma Kolína, který byl za druhé světové války těžce poničen bombardováním a po architektonické stránce se od té doby nevzpamatoval. Jeho někdejší krása zmizela v nenávratnu a město moc hezké není. Centrální mešita je jedna z nových velkých budov s výrazným vlastním stylem, který se liší od ocelové a skleněné uniformity jejího okolí.

Je to ukázka monumentální muslimské architektury, která má tradiční sklon vstřebávat své prostředí, protože můžeme snadno odlišit mešity respektující západní římskou tradici od mešit, jejichž podobu určují východnější slohy. Kolínská mešita vypadá moderně a německy a místní Turci pro ni používají žertovnou přezdívku Kölsch, označující kolínský dialekt, ale i pivo.

Šéf oddělení historie architektury na kolínské univerzitě Norbert Nussbaum o nové mešitě říká, že je to milník náboženské architektury v Německu. Budova je podle něj zároveň zřetelně turecká a mohla by stát kdekoli v původní vlasti přistěhovalců nebo jejich potomků. Její tvar vychází z tradic osmanské architektury, takže je to turecká mešita v muslimské diaspoře. Je to dobře, protože většina muslimů v západním Německu má turecký původ a budova má pro ně domácí atmosféru.

Za dlouholeté vlády otomanského sultána Solimana Velikého, který panoval v 16. století, byla osmanská architektura proslulá svými mozaikami. Příkladem je istambulská mešita Hagia Sofia, původně významný chrám východního křesťanství. Tradice mozaiky sahá hluboko do dějin někdejší byzantské říše, ale dnes je to velmi oblíbený rys tureckého užitého umění.

Kolínskou centrální mešitu, která má být otevřena počátkem roku 2012, budou krášlit hlavně kaskády přirozeného světla proudícího z bočních oken, ale časem se v ní uplatní klasická osmanská mozaika a jiné rysy příznačné pro tureckou kulturu. Mešita se má podle Svazu tureckých muslimů vyvíjet v souladu s místním společenstvím, které rozhodne o podobě jejího vnitřního prostoru.

U mešity se naskytne ještě jeden překvapivý pohled, ale i pach – může za to benzínová stanice hned vedle vstupních dveří. Něco takového jste ve spojitosti s velkou duchovní budovou v srdci města asi nečekali, ale je to skutečnost. Architekt Paul Böhm se tomu směje a říká, že doufá, že jeho projekt dokáže benzínku přebít. Z urbanistického hlediska je to praktická ohyzdnost. Architekta Susanne Grossová, která má v Kolíně na starosti územní plánování a na budování mešity se nepodílela, ji velice obdivuje. O benzínce říká, že to není důležité.

Těžko říci, jestli nová kolínská mešita přiláká i proud nemuslimů, ale ten úmysl tu je. Není sice napsaný na stěně, ale stavitelé si to tak určitě představovali. Urbanistka Susanne Grossová doufá, že architektura má stejnou moc jako umění, protože je součástí lidského společenství. Budovy stojí na místech, kde se lidé shromažďují, setkávají a vzájemně mísí.

Architekt Paul Böhm soudí, že je třeba nabídnout mužům a ženám možnost, aby se modlili ve stejné místnosti, a přilákat sem i nemuslimy. Vzápětí dodává, že je to prostě nabídka a je na lidech, jestli ji využijí tak, aby tu architektura začala opravdu působit. Většina nových a neotřelých budov se potřebuje usadit ve svém okolí. Lidé mají díky nim příležitost, aby se otevřeli novým možnostem. Autor článku v internetovém vydání stanice Deutsche Welle dodává, že pokud jde o novou centrální mešitu v Kolíně nad Rýnem, jedna taková nabídka je už k dispozici.