Menáž týdne: Lovecký (myslivecký) závin
Ušubraný regiment, vinná polévka, šmorn nebo sucharový moučník jsou pro nás dnes jídla přinejmenším neobvyklá. Žaludek příslušníka c. a k. armády je ale znal poměrně důvěrně. Čím vším že byl voják – nejen za války – živ? Jak se lišila strava důstojnická od té pro pěšáky?
Každý týden jeden vojenský kuchařský recept z doby, kdy se sloužilo a bojovalo za císař pána.
Lovecký (myslivecký) závin
roštěnka
játra
masové odřezky
žemle
víno nebo ocet
morek
sůl
koření
(mouka)
Z roštěnky se použije jen libové maso a důkladně rozklepe do tenka. Pak se vezmou kousky jater a různé odřezky masa a nasekají se na jemno. Po osolení se přidá koření. Pokud je k dispozici žemle, může se namočit ve víně nebo v octě, k ní přidat morek a promíchat na vuřtové těsto, kterým se osolený plátek masa potře a stočí jako závin. Navíc se může obalit v mouce, ale nemusí; rozhodně se ale důkladně propeče. Jde o velmi dobrou stravu v polních podmínkách.
Zajímavost:
Hromadné stravování vojáků je relativně novou záležitostí. Až do poslední třetiny 19. století se vojáci hromadně stravovali pouze při pobytu v nemocnicích, na manévrech a ve dnech slavností. Jinak platilo, že se voják musel o stravu postarat sám. K vyhledávaným kontaktům proto patřily zejména kuchařky a služky, což se stalo oblíbeným námětem tehdejších humoristů. Polní a navíc mobilní polní kuchyně byly ve vojsku mocnářství zavedeny až na konci prvního desetiletí 20. století.
Zdroj: Petr Havel, Milan Hodík, Pavel Landa: Vojenská kuchařka totiž Kuchařská kniha c. a k. vojska