Medvěd hnědý
Medvěd hnědý je jedním ze savců s největším areálem rozšíření, který zahrnuje - nebo lépe řečeno zahrnoval - celou Evropu, podstatnou část Asie, hory na severu Afriky a dále i nemalou část Severní Ameriky. Doby, kdy se u nás medvědi proháněli v hustých hvozdech nížin i hor, jsou dávno pryč. Jako velká a v porovnání s vlkem či rysem nepříliš pohyblivá šelma se medvěd stával oblíbeným cílem lovců už od středověku. Skolit ho bylo hrdinským činem a výrazem odvahy, a tak není divu, že již v 16. a 17. století medvědi postupně mizeli z většiny našich hor. V Čechách se nejdéle zachovali na Šumavě, kde poslední jedinec byl uloven na želnavském polesí v listopadu roku 1856. Na Moravě je situace poněkud jiná, neboť dodnes se do Beskyd čas od času zatoulávají medvědi ze Slovenska, kde jich dodnes žije několik set.
Samotářsky žijící medvěd je zvíře převážně noční, během jediné noci procestuje pomalou chůzí i více než 20 km. Když ale pospíchá, dokáže tento zdánlivě nemotorný tvor běžet až rychlostí 22 km/hod. Po revíru o rozloze několika desítek km2 zanechává četné vizitky ve formě trusu a mohutnými drápy zdrápaných pruhů kůry a lýka na stromech až do výše 2,5 m, které slouží jako optická značka k vymezení teritoria.
Zimu medvěd přespává v brlohu, který není snadné vypátrat. Jednou to je upravená jeskyně ve skále, jindy zalehne pod vývratem nebo si vyhrabe pelech pod silným stromem, jehož větve sahají až k zemi, a nechá se zapadat sněhem. Není jen tak lehce k probuzení, neboť jeho tělesná teplota klesá až na pouhé 3 až 4 stupně Celsia. V takovémto úkrytu vrhá uprostřed zimy medvědice po 7 až 8 měsících březosti mláďata, obvykle v počtu od jednoho do tří. Medvíďata nevidí téměř měsíc a teprve po čtvrt roce mohou bez obtíží následovat matku.
Přes zdánlivě mírumilovný a sympatický vzhled je medvěd považován za jednu z nejnebezpečnějších šelem. Na rozdíl od velkých koček nebo vlka totiž nemá skoro žádnou mimiku obličeje, a tak jen těžko se odhaduje jeho okamžitá nálada či úmysly. Jediným viditelnějším projevem hrozby před blížícím se útokem tak často bývá jen varovné funění. Zejména v zajetí - v zoologických zahradách či v cirkusech, kdy bývá často chován, tak někdy vznikají složité situace.
