Max Horb - židovský člen výtvarné skupiny Osma
Na památné výstavě pražské skupiny Osma v dubnu 1907 vystavoval vedle později známých českých moderních malířů také jejich spolužák Max Horb. Zatímco všichni účastníci této výstavy obsadili přední místa v historii českého moderního umění, z díla Maxe Horba známe dnes jen několik obrazů. Od zítřka za týden, v pondělí 9. července, uplyne od narození tohoto malíře s židovskými kořeny 130 let.
Max Horb se narodil v Mladé Boleslavi. Rodina pocházela ze Žamberku v Orlických horách, kde byla usazena již od 18. století. Maxův otec Ferdinand založil v Žamberku prosperující továrnu na soukenné zboží a v listopadu 1880 se oženil s Bertou, rozenou Neustadtlovou z Mladé Boleslavi, s níž měl vedle Maxe ještě jednoho syna a tři dcery.
Do Prahy se rodina přestěhovala v roce 1893. Max tu studoval na gymnasiu a potom práva na pražské univerzitě. Současně však chodil na soukromé hodiny kreslení a v roce 1903 se stal žákem Franze Thieleho na pražské Akademii. Zde se setkal se silnou generací mladých umělců, z nichž mnozí byli nespokojeni s tehdejší výukou. Další přátele našel v pražských literárních kruzích – dávno před Kafkou se stal přítelem Maxe Broda a jistě i mnoha dalších literátů.
V říjnu 1906 Max Horb odešel studovat do Mnichova, kde jej počátkem příštího roku zastihlo pozvání k výstavě se skupinou Osma, uspořádanou pod vedením Bedřicha Feigla, Emila Filly a Willy Nowaka. Její vystoupení způsobilo v Praze malý skandál, pozitivně o výstavě, která ohlásila zrod českého moderního umění, referoval jako jediný Max Brod.
Na výstavě Osmy vystavoval Max Horb poprvé a naposledy za svého života. V prosinci téhož roku malíř nečekaně zemřel ve věku pouhých 25 let. Byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze a neobvyklý secesní náhrobek mu vytvořil bývalý spolužák z akademie Jan Štursa. Následujícího roku vydal Georg Kars na památku Maxe Horba album se vzpomínkami jeho přátel a reprodukcemi některých jeho obrazů a kreseb. Výstavu jeho prací z pozůstalosti mu uspořádala Krasoumná jednota v Rudolfinu v roce 1909.
Za svůj krátký život Max Horb nenamaloval mnoho obrazů. Východiskem jeho tvorby byl impresionismus obdivovaného Maxe Liebermanna. Jeho portréty, krajiny a zátiší se vyznačují uvolněným až expresivním malířským rukopisem a připomínají pozdní díla Lovise Corintha nebo mladého Kokoschky, jehož první expresionistické portréty pocházejí ze stejné doby.
Jako mnoho jeho vrstevníků se Max Horb věnoval také kresbě karikatur, z nichž je patrný jeho kritický až sarkastický pohled na život soudobé společnosti. Kritika souhlasně považovala Horba za silný talent, jehož slibná umělecká dráha byla zmařena předčasnou smrtí.
