Mandragora
Mandragora je velice populární rostlina, i když ji málokdo zná, protože u nás ji nenajdete. V nádherném filmu Císařův pekař a pekařův císař se císař Rudolf II. v podání Jana Wericha vydává hledat mandragoru na šibeniční vrch, což by ovšem ve skutečnosti nebylo možné, protože u nás tehdy mandragora nerostla. Ale už ve Středozemí, jak v Itálii, ve Španělsku, tak mi v severní Africe byste mandragoru našli. Mohli byste ji najít, je ovšem poměrně vzácná. Ona má také české jméno, jmenuje se pokřín obecný, ale to jméno se moc nepoužívá.
Mandragora patří do čeledi rostlin lilkovitých, kam patří například také rajčata nebo brambory. Jsou to rostliny téměř bez výjimky prudce jedovaté, pouze jejich hlízy nebo kořeny mohou být jedlé. U brambor je známé, že nať a květy jsou jedovaté a jedovaté jsou dokonce i zelené hlízy.
Kořen mandragory velmi často připomíná lidskou postavu a to je zřejmě důvod, proč se mandragora stala tak nesmírně populární. Kdo ji začal používat, už dneska nevíme, možná, že to bylo dávno ve starověku, zcela určitě ji používali už staří Arabové, a to při magii. Mandragora totiž obsahuje například skopolamin a jiné alkaloidy, které jsou prudce jedovaté, ale v malém množství se používají i k léčení určitých chorob. Tyto alkaloidy jsou ale obsaženy i v jiných rostlinách, které se také používaly v lékařství, například v blínu. Ovšem mandragora byla považována za daleko lepší a účinnější rostlinu než všechny ostatní rostliny, byť by obsahovaly úplně stejné látky, a určitě k tomu přispělo to, že má kořen větvený do podoby člověka. A pověst o její magické, zázračné schopnosti ji postavila nezi nejvíce ceněné léky na středověkém farmaceutickém trhu.