Malý atlas goril
Gorila byla vědecky popsána poměrně pozdě - až v roce 1847 Američany Thomasem Savagem a Jeffriesem Wymanem, a to jen na základě kostí a lebky. První živá gorila se do Evropy dostala roku 1855, kdy ji coby podivný druh šimpanze ve své menažérii krátce předváděl George Wombwell.
Přibližně ve stejné době britský anatom Richard Owen napsal: "Když se černoši plíží ve stínu tropického pralesa, poznají někdy blízkost obávaných lidoopů podle toho, že náhle zmizí jeden z jejich druhů - je vytažen na strom a stačí nanejvýš vydat krátký chraptivý výkřik. Za několik minut spadne na zem jeho uškrcená mrtvola." Owen neměl s gorilami osobní zkušenost, ale uvěřil zprávám, které řídce přicházely z málo dostupných oblastí rovníkové Afriky od různých dobrodruhů, lovců či misionářů.
V Africe předminulého století navíc objevitelům neznámých krajin splývali lidoopi s domorodými kmeny a hranice mezi lidskými bytostmi a zvířaty se stíraly. Možná i tady můžeme hledat některé nadnesené představy o schopnostech lidoopů, založené ve skutečnosti na dovednostech tajemných domorodců. Právě na těchto mýtech vyrostl bájný King Kong stejně jako řada jiných příběhů s chytrými či nebezpečnými gorilami. A tyto představy nás úplně neopustily dodnes, i když o gorilách už máme relativně velké množství informací.
V současnosti se gorily dělí na dva druhy a více poddruhů (jde o nové dělení, a proto české názvosloví pro jednotlivé poddruhy není zavedeno; směrodatná jsou vědecká jména).
Gorila horská (G. beringei beringei): V počtu přibližně 350 jedinců žije pouze v deštných pralesích pohoří Virunga v Konžské demokratické republice, Rwandě a Ugandě.
Gorila východní (G. beringei graueri): V počtu odhadovaném na 17 000 zvířat se vyskytuje pouze na východě Konžské demokratické republiky.
V současné době existuje tendence k vytvoření dalšího samostatného poddruhu gorila bwindská pro populaci goril z národního parku Bwindi Impenetrable v Ugandě.
Gorila nížinná (G. gorilla gorilla): Vyskytuje se v počtu asi 110 000 jedinců na ploše 700 000 km2 v nížinných pralesích a bažinách v Nigérii, Kamerunu, Středoafrické republice, Rovníkove Guineji, Gabonu, Konžské republice, Konžské demokratické republice a v angolské provincii Cabinda.
Gorila nigerijská (G. gorilla diehli): Zhruba 250 až 300 jedinců žije na malém území na hranici Kamerunu a Nigérie.
Gorily se pohybují především po čtyřech po zemi, horními končetinami se přitom o zem opírají hřbetními stranami kotníků prstů (tzv. kotníkochůze). Jsou však schopny také šplhat ve větvích (především mladá zvířata) a omezeně se pohybovat po dvou. Spí ve hnízdech, které si staví z okolní vegetace, většinou na zemi.
U všech poddruhů goril jsou značné rozdíly mezi pohlavími. Samci váží kolem 180 kg a měří 170 cm, samice mají hmotnost 70 až 100 kg a měří asi 150 cm. Dominantní dospělí samci mají výrazný hřeben na temeni hlavy a na hřbetě stříbrné zabarvení vedoucí od ramen až k zadku a ke stehnům.
Gorily se živí především listy, stonky, výhonky a ovocem, mezi jednotlivými poddruhy jsou ve složení potravy rozdíly. S dostupností potravy pak souvisí vzdálenost, kterou musejí gorily za den ujít. Zatímco u goril horských je to méně než 500 metrů, gorily nížinné urazí průměrně 1100 m.
V přírodě mají gorily první mládě ve věku 10 let a intervaly mezi jednotlivými porody jsou čtyři roky. Březost trvá 8,5 měsíce. Samci se "střibrohřbetými" stávají ve věku dvanácti až třinácti let, avšak úplné velikosti dosahují ve věku patnácti let.
Ukázka z knihy Odhalení - Trochu jiná reality show