Malíř slovenské krajiny Janko Alexy
Zvukové snímky uložené v archivu Českého rozhlasu vypovídají často o osobnostech, které se postupně vytratily z obecného povědomí. Buď tím, že jejich dílo nepřežilo nápor času, anebo tím, že se z nich stali občané jiného státu. Ten druhý případ je také Janko Alexy.
Janko Alexy (25. ledna 1894, Liptovský Mikuláš – 22. listopadu 1970, Bratislava) byl člověk mnoha uměleckých profesí – působil především jako malíř, ale také jako spisovatel a publicista. Pocházel z početné rodiny, vzdělání získal v Liptovském Mikuláši a na gymnáziu v Lučenci. Po ukončení studia pracoval jako praktikant v lékárně v Prievidze. Od roku 1919 pokračoval ve studiu v Praze na malířské akademii, v roce 1920 absolvoval půlroční studijní pobyt v Paříži. Po ukončení studia pracoval jako profesor malířství na gymnáziu v Bratislavě a od roku 1927 se věnoval jenom umělecké činnosti. Roku 1930 se usadil v Martině na Slovensku, později v Piešťanech a roku 1937 se vrátil do Bratislavy. V roce 1964 byl jmenován národním umělcem.
V nahrávce, která pochází z 1. 8. 1938, hovoří Janko Alexy o malířské tvorbě vlastní, ale i o díle jiných umělců.
Alexyho rozsáhlé malířské dílo obsahuje okolo 1300 olejů, pastelů, temper a kreseb inspirovaných lidovou tvorbou, legendami a krajinou. V 50. letech vytvářel návrhy pro architekturu a tapiserie. Později se vrátil k inspiracím z lidové tvorby. Výrazně se zasloužil o rekonstrukci Bratislavského hradu. Stal se jedním ze zakladatelů slovenského moderního výtvarného umění a byl organizátorem kulturního života.
