Magdalena Dobromila Rettigová

Předmluva k prvnímu vydání Domácí kuchařky (MP3)

Magdalena Artmannová se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích u Hořovic. Až do svých osmnácti let mluvila německy a už v mládí se pokoušela o literární tvorbu. Když se roku 1807 provdala za právníka Jana Aloise Sudiprava Rettiga, žila s ním nejprve v Praze, v Táboře a poté postupně v několika východočeských městech.

Manžel ji nadchl pro český národní život, oba přijali vlastenecká jména a aktivně se zapojili do kulturních snah královéhradecké skupiny obrozenců (J. L. Ziegler, V. K. Klicpera, J. Chmela aj.). Již v Táboře Rettigová kolem sebe shromažďovala měšťanské dívky, vychovávala je ve vlasteneckém duchu a učila je starat se o domácnost.

Většina její literární tvorby vznikla v Ústí nad Orlicí, kde založila i veřejnou knihovnu. Sklonek života prožila Rettigová v Litomyšli, kde se stala uznávanou autoritou. Zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli.

foto: Jan Vilímek (1860-1938)

Jméno M. D. Rettigové je spojeno především s kuchařským uměním. Její kuchařky (Domácí kuchařka, 1826, Dobrá rada slovanským venkovankám…, 1838) vycházely ve velkých nákladech po celé 19. století a její recepty jsou základem české kuchyně dodnes.

K Rettigové se hlásí i dnešní feministky, protože ve svých návodech nepsala pouze, jakou roli má žena plnit ve své rodině, ale jejím cílem bylo vychovávat dívky k tomu, aby se byly schopny v životě a společnosti samy bezpečně orientovat.

V některých knihách Rettigová prolíná své sentimentální a výchovné prózy se vzdělávacími články i praktickými návody (např. Věneček pro dcerky vlastenské, 1825), nebo svými prózami dává čtenářkám příležitost k procvičení češtiny i němčiny (Chudobičky – Feldblümchen, 1829).

Rettigová pěstovala ve své době oblíbené žánry sentimentální a výchovné povídky, sentimentální, vlastenecké a humorné básnické skladby, ohlasové písně, příležitostné a pozdravné básně, v dramatu pak dialogickou anekdotu. Zvláště Rettigové sentimentální povídky (např. Arnošt a Bělinka z knížky Mařenčin košíček, 1821–1822) potlačením přímočaré příběhovosti i svou idyličností vnášejí do českého prostředí atmosféru evropského preromantického sentimentalismu.