Má mormon Mitt Romney šanci uspět v prezidentských volbách?
Britský nedělník Sunday Times se snaží nalézt odpověď na otázku, zda může menšinové náboženské společenství, jehož image je zastíněn sexuálními a rasovými skandály, doopravdy dát Spojeným státům budoucího prezidenta. „V uplynulém desetiletí proběhla v USA série pokusů zásadně změnit způsob, jakým vnímá většinová společnost mormonské náboženství. Zdaleka přitom nesouvisely pouze s kampaní Mitta Romneye na prvního mormonského prezidenta Spojených států,“ píše týdeník.
Před pár lety přišli dva mormonští filmaři s nápadem, že by mohli atraktivním snímkem oslovit většinovou společnost a prezentovat jim mormony ve světle lepším, než jaké nabízejí nekonečné vtipy o mnohoženství této svérázné sekty. V roce 2003 nakonec vznikla bizarní mormonská verze románu Pýcha a předsudek spisovatelky Jane Austenové, apoštolky přísné monogamie. Příběh byl zasazen do soudobého státu Utah. Reklama se jej snažila prodat veřejnosti jako „komedii posledních dnů“, což měla být vtipná narážka na oficiální název společenství – Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Film samozřejmě neměl nic společné s hollywoodskou verzí z roku 2005, v níž zazářila Keira Knightley. Zatímco Hollywood vydělal 120 milionů dolarů, mormonská verze si připsala na konto pouhých 374 tisíc dolarů, což rozhodně nebyl kasovní trhák.
Nynější v pořadí druhý a daleko nadějnější pokus Mitta Romneye o Bílý dům je v této logice jen dalším pokusem mormonů o dosažení všeobecného uznání. „Má však šanci?“ ptají se Sunday Times. Může uspět menšinové náboženské společenství, vzniklé za prapodivných okolností, šířící velmi zvláštní a neortodoxní verzi křesťanství, a navíc poškozené sexuálními i rasovými výstřelky? Otázka zní, zda Romneye nepřipraví o volební úspěch právě teologicky komplikovaná a historicky provokativní víra. Teoreticky by v Americe vadit neměla – Spojené státy mají naprostou odluku církve a státu. Jenomže stačí vzpomenout si na Johna F. Kennedyho, který také čelil ostrým útokům kvůli svému katolictví a byl všeobecně napadán, že bude i jako šéf Bílého domu podřízen Vatikánu.
Když Romney v roce 2007 poprvé vstoupil do prezidentského klání, zmínil se v souvislosti se svým náboženstvím, že chce zůstat věrný „mormonství, tedy víře svých otců“. „Někteří lidé si myslí, že to mou kandidaturu zničí. Pokud mají pravdu, ať se tak stane,“ řekl tehdy fatalisticky Romney. Složitější otázkou je, čemu doopravdy tento pětašedesátiletý finančník a bývalý guvernér státu Massachusetts věří. A kdo jsou vlastně mormoni, odmítající alkohol i kávu, a šokující Ameriku úspěchem na Broadwayi s muzikálem podle knihy Mormon? Církev zažila dramatický růst od 20. let 19. století, když mladý farmář Joseph Smith začal tvrdit, že jej navštívil z nebe anděl Moroni a ukázal mu zlaté desky s nápisy v hieroglyfech. Ty přeložil, a vznikla kniha Mormon. Dnes ji na celém světě uctívá na čtrnáct milionů následovníků tohoto novodobého náboženství.
Církev přežila, i když původní zlaté desky nikdo nikdy neviděl a i když za bohem schválené mnohoženství čelila v 19. století brutální perzekuci. Vyhnání mormonů na středozápad USA v půli 19. století někteří historikové označují za první „americkou občanskou válku“. Ač perzekvovaná, církev sama neměla čisté svědomí ohledně Afroameričanů, jimž povolila vstup do duchovního úřadu až v roce 1978. Z názvu přitom vyplývá, že se mormoni považují za součást světového křesťanství, i když se jejich učení se od mainstreamu radikálně odchyluje. Bůh a Ježíš netvoří trojici, jde o dvě oddělené a navíc fyzické bytosti. Tyto věroučné podivnosti vysvětlují, proč mnoho křesťanských republikánů chce dát v nadcházejících volbách hlas komukoliv, jenom ne Romneyovi.
„Když jsem v Utahu zpovídal desítky mormonů o tom, jak se cítí, udeřilo mě do očí, že jejich hlavním problémem nejsou ani tak teologické spory, nýbrž potíže s každodenní existencí ve světě, který jejich víru považuje za totální blábol,“ píše reportér Sunday Times. Dokud mormoni žili v relativním ústraní v Utahu a neexistoval internet, neměli s kritikou zvenčí zdaleka takové problémy. Právě web však způsobil, že jejich děti dnes v nebývalé míře vnímají nepřátelskou atmosféru. Námitky ohledně polygamie, magického spodního prádla a náboženských textů o „krásných bílých poutnících“ a jejich „odporných černých nepřátelích“ jsou všude okolo nich. Musí se také vyrovnávat s tím, že Salt Lake City je v časopisech gayů obsazováno na první místo mezi „nejhomosexuálnějšími městy USA“. A to nezmiňujeme některé vysloveně pikantní sexuální skandály, jako například únos mormonského misionáře jeho britskou obdivovatelkou, která jej v Londýně držela v poutech a opakovaně nutila k sexu.
Pak je zde samozřejmě velký problém se zmíněným mnohoženstvím. Církev jej sice v roce 1890 formálně zakázala, ale různé odštěpenecké a radikální proudy jej praktikují dodnes. Na toto téma si kdysi zkusil zažertovat sám prezidentský kandidát Romney, když v debatě o mormonském odmítání sňatku osob stejného pohlaví prohlásil: „Jsem přesvědčen, že manželství se má odehrávat mezi mužem a ženou … a ženou … a ženou.“ V roce 2005 s tím v Bostonu vyvolal salvy smíchu, ale od té doby si nic podobného netroufl. Složité postavení mormonů v americké společnosti samozřejmě taková legrace není. Amerika už možná zapomněla, ale mormoni ne – církev byla v počátcích krutě pronásledována a masakrována. Sám Joseph Smith byl v roce 1844 zabit nepřátelským davem poté, co se pokusil ohlásit kandidaturu na amerického prezidenta. Právník, který potom s úspěchem osvobodil jeho vrahy, se stal jedním ze zakladatelů Republikánské strany.
Inteligentní věřící mormoni mají dnes problémy také se závěry moderní vědy. Podle knihy Mormon se totiž do Severní Ameriky dlouho před Kolumbem přeplavil jeden z izraelských kmenů, z něhož se pak vyvinuli místní předchůdci mormonů. Podle religionistů měla tato fantazie dokazovat, že Amerika obdržela vlastní speciální zjevení a nebyla z náboženského hlediska pouhým produktem přistěhovalectví. Jenomže moderní testy DNA teorii o pradávné židovské populaci v USA vyvracejí. Mormoni naopak dostávají v kostele brožurky, které je přesvědčují o úplné falešnosti moderní genetiky. Přesto církev opouští mnoho lidí, a ti se pak sdružují na internetu a jejich články a svědectví komplikují život jak vedení církve, tak řadovým věřícím. Mnozí z nich si však víru vzdor vnějším tlakům umí podržet. Přiznávají sice, že dějiny mormonství nejsou dokonalé, vnímají však své náboženství jako převážně pozitivní sílu. Vedení církve jim to ale příliš neusnadňuje – jeho hlavní poselství v posledních letech zní: Hlavně se nedívejte na ten ďábelský internet.
V řadách mormonů lze i dnes nalézt také intelektuální těžké váhy. Praktikujícím věřícím například zůstává prominentní emeritní historik Columbijské univerzity Richard Lyman Bushman. Ačkoli je jedním z největších znalců historických a sociologických anomálií své víry, dokáže je smířit se svým kritickým myšlením. Mormonské náboženství podle něj hraje roli pokusného společenství, které je perzekucí okolí stimulováno k nadprůměrným výkonům. Všeobecné rozšíření pochybovačských textů na webu nicméně způsobuje, že v poslední době odpadají od víry také vysoce postavení činitelé. Na druhé straně se mormoni necítí ohroženi jako dříve, a odpadlictví je vnímáno daleko smířlivěji než dříve.
Díky tomuto stavu se Mitt Romney ocitá v paradoxní situaci: je nejviditelnějším americkým mormonem, který ovšem nemůže do mormonských záležitostí nijak zasahovat. Během rozbíhající se kampaně tak čelí dotazům na své pochybné obchodování na Wall Streetu či přílišné lavírování v otázkách potratů a zdravotnictví, ale nikdo se ho neodváží zeptat na to, zda nosí magické spodní prádlo, případně jak je tomu s mormonským křtěním zesnulých, což je další z bizarních metod církve. „Ale až dojde na přímý střet s Barackem Obamou, lze očekávat, že někdo tyhle otázky nastolí,“ míní britský nedělník. Podle profesora Bushmana by přesto bylo sympatické, kdyby se Romney stal prezidentem. „Bylo by skvělé, kdyby v Oválné pracovně seděl někdo od nás. Otázkou však je, zda by to skutečně mormonské církvi prospělo,“ říká závěrem. Otázkou totiž zůstává, zda se zbožní Američané dokážou doopravdy usmířit se zbožnými mormony, uzavírá nedělník.
