List Jakubův
Je to první ze skupiny sedmi tzv. katolických (obecných) epištol, které nejsou určeny jedné obci nebo osobě, ale více křesťanským obcím. Autor se představuje jako Jakub, služebník Boží a Ježíše Krista. Zda se jedná o Jakuba, bratra Ježíšova, který se po jeho smrti stal představitelem jeruzalémské obce, nebo o jiného Jakuba, nevíme. List vznikl asi na konci 1. století neznámo kde.
Adresován je "dvanácti pokolením v diaspoře", tedy zřejmě všem křesťanům. Z hlediska žánru se jedná o list pouze formálně. Spis bývá označován za mudroslovnou řeč nebo kázání. Psán je velmi dobrou řečtinou, hned po listu Židům nejlepší v Novém zákoně. Důraz je položen na praktický křesťanský život. Ústřední část pojednává o vztahu víry a skutků s hlavní tezí "víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá" (2, 17).
Vzhledem ke svým důrazům je list Jakubův právem považován za polemiku s nesprávně pochopenou teologií ospravedlnění z víry apoštola Pavla. Skutky, o kterých hovoří Jakub už nejsou skutky židovského Zákona (jako u apoštola Pavla), ale konkrétní projevy lásky, milosrdenství a soucitu. Je to volání po tom, aby víra křesťanů měla i praktické projevy. Kvůli tomuto důrazu na skutky nazval Martin Luther tento list slaměnou epištolou a zařadil jej na konec svého překladu Nového zákona až za knihu Zjevení Jana. Pro křesťanskou víru a zbožnost má list Jakubův nezastupitelný význam svým důrazem na víru aktivně se projevující v lásce a milosrdenství.