Libický luh - národní přírodní rezervace
Národní přírodní rezervace Libický luh byla vyhlášena v roce 1985. Rozkládá se ve Středočeském kraji u obce Velký Osek na pravém břehu Labe, v oblasti niv ležících pouhých 190 m n. m. Zabírá území o celkové ploše 410 hektarů.
Už na konci 17. století se luh pod názvem Libitzer Au objevuje na vojenských mapách. V roce 1819 bylo prokopáno koryto Labe a došlo tak k oddělení Pňovského luhu. Předmětem ochrany v dnešní rezervaci je nejsouvislejší lužní lesní porost v Čechách, který je na soutoku Labe s Cidlinou protkán řadou slepých ramen a tůní. Kromě zmíněných řek protéká tímto územím i říčka Bačovka. Z velké části je rezervace pokryta dubohabřinami a mokřadními olšinami. Značný podíl na věkové struktuře zdejšího lesního porostu mají rozpadající se a odumřelé stromy. Zástupci lužních dřevin, například jilmy a místy i topol černý, dnes netvoří tak podstatnou část luhu jako dříve - ještě na přelomu 19. a 20. století mělo území spíše charakter měkkého luhu; převládaly tu vrby, olše a topoly. Později však došlo k rozsáhlým výsadbám dubu, které daly základ dnešní podobě většiny zdejších lesních porostů.
V odumřelém dřevě stromů se vyvíjejí larvy vzácných druhů brouků. Jde především o lesáka rumělkového, páchníka hnědého nebo roháče obecného. Dříve zde byly k vidění i velmi vzácní motýli, například jasoň dymnivkový a hnědásek osikový. S postupnou změnou charakteru lesa je dnes ale výskyt těchto motýlů již jen minulostí.
Libický luh je rovněž hnízdištěm vzácných ptáků. Stinné lesy jsou příhodné například pro čápa černého, jestřába lesního, datla černého a všech tří druhů cvrčilek. Setkat se tu můžete také s obojživelníky, za všechny uveďme alespoň skokana štíhlého a kuňku ohnivou. Z měkkýšů bylo nalezeno celkem 58 druhů.
V zdejších slepých ramenech a tůních lze zejména na jaře pozorovat žábronošku sněžní a listonoha jarního. Ozdobou vod jsou plovoucí vodní vzplývavé rostliny. Nejčastěji lze vidět pryskyřník velký, žebratku bahenní, bublinatku jižní, bazanovec kytkokvětý, několik druhů hvězdošů, stulík žlutý a leknín bílý (leknín bělolistý roste jen v Labi). Na území rezervace jsou i cenné lesní loučky, které jsou domovem řady vzácných rostlin. Především zde roste kostival český, ptačinec bahenní, hadí jazyk celolistý, žluťucha lesklá, bradáček vejčitý, ožanka čpavá nebo strdivka zbarvená. Přímo labské břehy, které jsou místy poměrně vysoké, suché a písčité, porůstá hvozdíček prorostlý a trávnička obecná. V roce 1978 zde byl popsán do té doby neznámý druh rostliny kruštíka polabského, který je zdejší endemickou raritou. Botanický výzkum odhalil 131 druhů mechorostů, z nichž 14 je v seznamu ohrožených druhů a 4 patří mezi druhy kriticky ohrožené.
Dnešní podoba luhu je dána především regulací řeky Labe. Tím, že bylo říční koryto prohloubeno a napřímeno, přestalo docházet k pravidelným záplavám, které zdejší flóru i faunu obnovovaly a vyživovaly. Říční sediment, vyhloubený při těchto pracích, byl navíc ukládán na chráněné území luhu. Došlo také k vysázení býložravých druhů ryb ve zdejších tůních, což mělo za následek poškození místní vegetace. Chov polodivokých kachen k zachování původního unikátního stavu biotopu také příliš nepřispěl. Dalším nepříznivým zásahem do zdejších přírodních podmínek byla výstavba dálnice Praha - Hradec Králové.
Dopravní informace:
Autem z Prahy směrem na Poděbrady (Hradec Králové) po dálnici. Exitem na Velký Osek, u kterého se rezervace nachází. Rovněž lze přijet vlakem, který ve Velkém Oseku zastavuje.
Doporučení:
Středem rezervace prochází červená turistická značka Libice nad Cidlinou - Kolín, ke které vede po asfaltové cestě od železniční stanice Velký Osek žlutá turistická značka, rovněž procházející částí rezervace. Obě cesty jsou jako cyklostezky sjízdné na kolech.
Občerstvení:
Nejblíže je občerstvení přímo ve Velkém Oseku, případně v Libici nad Cidlinou, kde můžete navštívit i zbytky osídlení Slavníkovců.