Léto s osobnostmi: Jan Bárta
V čele české pobočky ADRY - humanitární organizace adventistů sedmého dne, stojí už od roku 2004. Kromě humanitární práce je doma i ve světě kreseb a ilustrací. Do spektra jeho činností můžeme směle zařadit také publicistickou činnost. V dnešním zastavení s významnou osobností vás seznámíme s Janem Bártou. Jeho očima se podíváme na práci lidí, kteří si za svoje životní poslání vzali pomoc druhým.
Lidská bolest a utrpení dovolenou nemá. I přesto, že prázdniny a dny volna jsou v plném proudu, zprávy posledních dní znovu upozorňují na tragédie, které se kolem nás dějí. Kromě dění v Nosku pozornost poutá i hladomor v zemích Afrického rohu. A právě tam začíná naše dnešní setkání s Janem Bártou.
„Když umřou hlady dva dospělí nebo 4 děti na deset tisíc obyvatel, je to hladomor. Když znásobíte, že těch lidí ohrožených hladomorem je asi 2,5 milionů, tak skutečně denně umírají desítky možná stovky lidí hladem.“
Popisuje zoufalou situaci v Africe Jan Bárta. A hladomor zdaleka netrápí pouze Somálsko, které je nejčastěji s podobnými problémy spojováno.
"Je to skutečně Africký roh, protože ti lidé se stěhují nebo utíkají z těch míst, kde je hladomor, a hledají záchranu v okolních státech, především v Etiopii a Keni. Takže dneska bychom mohli říct, že je asi 200 tisíc lidí v uprchlických táborech na jiném území. No a ta tragédie je v tom, že to je jenom jakoby kumulace té bolesti, která tam trvá řadu let.“
Pomoc pro postižené se snaží organizovat řada humanitárních organizací, ADRU nevyjímaje. Svou práci směrem k potřebným směřuje po celý rok a na řadu míst. Ve svých projektech se také snaží do řešení problémů zapojit i místní lidi. Zajímalo mě, jestli je možné se alespoň v době volna od podobných témat odstřihnout.
„Musím říct, že člověk má trochu problémy, jak to vypnout. Když ta katastrofa přijde, je to sobota, neděle, týden... všechno jedno. Je nějak v jednom kole. Ale nemyslím si, že by to v mém případě nějak ohrožovalo můj zdravotní či psychický stav. Protože člověk má i své vlastní bolesti, a ty někdy překryjí tu bolest lidí vzdálených. Ale tam je možná ten problém. Že vždycky si člověk řekne - ta moje bolest je nesrovnatelně menší, než ta bolest lidí, kterým pomáhám, tak se nemusím starat. A to je možná ta chyba. Člověk by se měl trochu víc věnovat sám sobě.“
Relax nachází Jan Bárta zejména v malování. K výtvarné práci patří i poslech klasické hudby.
„To je úžasná symbióza. Prostě kreslit, malovat, poslouchat hezké věci.“
Pomáhá Janu Bártovi v jeho práci víra? Jak se jako křesťan vyrovnává s otázkami utrpení ve světě?
„Tam jsou dvě úrovně. Ta první úroveň, kde mi to pomáhá, je, že mám kolem sebe lidi, kteří hledí a jdou stejným směrem. Ta druhá úroveň je složitější a komplikovanější. Přijal jsem jaksi tu filozofii, že Pán Bůh si může dělat, co chce. My tady nejsme od toho, abychom ho dirigovali. Máme pokušení Boha vysvětlovat. Nejde to! To je moje životní zkušenost. Bůh si dělá, co chce, a my vždycky znovu zíráme. A že to provází i ta bolest, to je přece pochopitelné. Nikde není zaslíben ráj na zemi.“
Možná vás také napadá, jestli je vůbec vhodné v době prázdnin mluvit o lidské bolesti. Tak se pojďme zeptat Jana Bárty.
„To je normální život. Takové to vyčleňování věcí mi připadá dost nepřirozené. Lidé neumírají jen ve školním roce, ale i o prázdninách. Lidé se rodí... Prostě nejde tyhle věci nějak zadržet.“
Léto s osobnostmi: Jan Bárta Letní biblická škola v přírodě
