Léto s osobnostmi: František Filip
Narodil se v roce 1930 v Písku. O dvacet let později nastoupil na pražskou FAMU, kde vystudoval režii. Tomuto řemeslu se věnuje po celý život. Pod jeho režisérskou taktovkou vzniklo kolem 600 hudebních a zábavných pořadů, ale také dramatických děl. Výraznou stopu zanechal také v seriálové tvorbě. Ostatně názvy jako Chalupáři, Byl jednou jeden dům nebo F. L. Věk řeknou vše podstatné. František Filip je osobností, kterou vám dnes představíme v našem letní cyklu.
S Františkem Filipem jsem se sešla na jeho „domácí půdě“ na Kavčích Horách. Když jsme začali povídat a popíjet kávu, bylo mi brzy jasné, že mám před sebou muže, kterému hned tak nezmizí úsměv z tváře. Jak tedy vypadá léto tohoto známého režiséra?
„Trávím to na posteli nebo u počítače, protože mě postihla choroba králů. Ale postihla... zaplať Pán Bůh. V osmdesáti letech, kdyby mě nic nepostihlo, byla by to trošku hanba.“
A jak asi tušíte, čas trávený odpočinkem rozhodně nemarní.
„Já jsem si pořídil ještě elektronickou knížku, takže studuji ještě na stará kolena. V té elektronické knížce jsem se rozhlídl po věcech, které jsou už zadarmo, kde není autorák. Tam je Bible, jsou tam antičtí autoři, je tam celý Čapek, je tam Božena Němcová. Tak jsem to projel a najednou jsem po letech nakoukl na Platóna, na Sokrata. Prostě nemoc mě k tomu zahnala a zjišťuji, že už nic nemůžu stihnout na světě. Je to tolik informací a tolik všeho, že člověk furt jenom žasne a s pokorou musí přijmout, že nevíme nic.“
Nedalo mi to nezeptat se, zda jako autor stovek filmových i televizních děl netráví čas u obrazovky a alespoň tímto se nevrací do dob své aktivní tvorby. Rychle mě ale vyvedl z omylu.
„Je toho tolik, víte co je to času? Spočítejte si to - 600 kousků, co jsem udělal, a znásobte si to hodinou, kdy bych na to koukal?“
6 stovek titulů, pod kterými je jako režisér podepsán František Filip, má své diváky v celém spektru společnosti.
Zajímalo mě, jak si díla pro zpracování vybíral. „Nemusel jsem odmítat,“ odpovídá. Jeho kritéria zněla: musí to mít smysl, nebo pobavit nebo se citově člověka dotknout.
„Když člověk vstoupí do lidského soukromí, tak musí mít něco pravdivého na jazyku, co chce sdělit. To bylo pro mě rozhodující, jak jsem vážil látky, než jsem si do nich troufnul. Samozřejmě, že to nesmí být prolhaný anebo úchylný. No prostě normálka, no.“
„Jsem normální kluk z Písku,“ říká o sobě František Filip, který od roku 1990 vyučuje na FAMU. A netají se ani tím, jak důležitá pro něj byla v životě víra.
„Mně to snad dalo možnost, abych přežil všechno, co jsem zažil. Vždyť já jsem zažil protektorát, já jsem zažil únor 1948. Já jsem nevstoupil do strany kvůli tomu a nakonec všichni věděli proč.“
František Filip za svůj profesní život obdržel řadu filmových cen. Je ale také nositelem stříbrné svatovojtěšské medaile.
Léto s osobnostmi: František Filip
