Leo Pavlát: Šofar je hudební nástroj, který burcuje svědomí
Šofar je zvířecí roh, zpravidla beraní, ale může být i z jiného rituálně čistého zvířete – kozy, antilopy či gazely. Pouze kravský či volský roh se šofarem stát nemůže. Jak uvádí Talmud, je tomu tak proto, aby se nepřipomínal hřích Izraelitů u zlatého telete.
Podle posvátného textu židů, biblické Tóry, zvuk šofaru poprvé zazněl, když Bůh předával Mojžíšovi desky Zákona na hoře Sinaj. Na šofar se též podle Bible troubilo při bohoslužbě ve stanu setkání a jeruzalémském chrámu, ke svolání lidu do války a každý padesátý rok k vyhlášení tzv. jubilejního roku.
Ve starověku se pak šofaru užívalo k ohlášení blížícího se šabatu a dalších svátků i nového měsíce. Troubení na šofar dodnes provází novoroční bohoslužbu i závěr Dne smíření a v Izraeli se na šofar troubí při inauguraci prezidenta.
Nejznámější a nejdelší je nicméně troubení během novoroční bohoslužby. Prorok Amos popisuje šofar jako prostředek, který má při tom burcovat svědomí Božího lidu, vybízet ho k zpytování duší a nápravě. V různých kombinacích se troubí tři různé zvuky tak, aby jejich počet dosáhl nejméně stovky.
Tkia je označení pro táhlý zvuk a byly to právě tyto tóny, jež tvořily součást hudebního doprovodu Levitů v jeruzalémském Chrámu. Švarim znamená zvuk kvílivý, doslova „rozbitý“, zatímco trua je sledem rychle opakovaných zvuků; zároveň poplašných, povzbuzujících i triumfálních.
Židovská tradice udává řadu důvodů, proč se šofar užívá. Snad nejúplněji shrnul jeho význam slavný židovský učenec Saadia Gaon v 10. století. Podle něj zvuk šofaru zvěstuje Boží svrchovanost ve výroční den stvoření světa.
Šofar dále vyzývá věřící, aby během deseti dnů pokání po Novém roce napravili své skutky. Připomíná darování Tóry na hoře Sinaj a upomíná na varování a výzvy proroků. Pátým důvodem užití šofaru je podle Saadji Gaona vzpomínka na války Izraele.
Na Nový rok, kdy židé vstupují do období pokání, zvuk šofaru dále odkazuje k praotci Abrahámovi a jeho naprosté oddanosti Bohu. Šofar je židům rovněž symbolem bázně a úcty, jeho zvuk je naplňuje nadějí na konečné sjednocení v historické vlasti. Saadja Gaon konečně soudí, že zvuk šofaru upomíná na vzkříšení mrtvých.
Všechny tyto ideje se během měsíce elul i při bohoslužbě židovského Nového roku slévají v táhlých, chvějivých i pronikavých tónech šofaru, nejstaršího dochovaného dechového nástroje na světě.
