Nový Mišík aneb Chvála zotavování
Když byl zpěvák Vladimír Mišík před třemi lety, zrovna v období velkého turné ke svým šedesátinám, vlivem těžkého odvápnění dolních končetin upoután na invalidní vozíček, patrně nikoho by nenapadlo, že se ještě dokáže vrátit k běžnému koncertování s ETC..., ba dokonce ke skládání a natáčení nového písničkového materiálu. Přesně to se ovšem stalo. Koncertní diář má nyní legenda českého bigbítu opět plný a repertoár notně rozšířený – o skladby z letošní albové novinky Ztracený podzim (vydává agentura 100PROmotion).
Studiovou desku Mišík připravil po dlouhých šesti letech, pauzu po předchozím albu Umlkly stroje však vyplnil 2DVD se záznamem narozeninového koncertu v pražském Divadle Archa i luxusním kompletem Déja vu s reedicemi prvních čtyř desek ze sedmdesátých a osmdesátých let. Ztracený podzim vznikl jakoby na pokyn osudu – zpěvák se nechal slyšet, že valnou část písní vytvořil doma na gauči v době své rekonvalescence a původně uvažoval o čistě sólové nahrávce. Solitérní přístup je znát, ale jen v tom nejlepším: písně mají jednodušší strukturu, výrazné refrény, nestaví na odiv aranžérské pentle, ale plný, kompaktní zvuk.
Vzhledem ke vzniku desky asi nepřekvapí, že jde o jednu z nejosobnějších Mišíkových nahrávek. Nejde jen o zpěvákovo autorství či spoluautorství u tuctu ze třinácti písniček, Mišík si k téměř polovině z nich napsal i slova, což v minulosti s ohledem na jeho nadbytečnou textařskou sebekritičnost nebývalo zvykem. I proto má posluchač alba požitek z až lahodně procítěné, vpravdě mišíkovské interpretace, ale také nebývale silný pocit svižnosti, s jakou album cválá vpřed.
Nechybějí zde bluesová tempa (S nebem to mám dobrý), ostřejší skladby, tu s keltskou příchutí (Vzduchoplavec), jindy překvapivě s dechovou sekcí (Vymaž mě z mobilu – s textem Marka Ebena) a samozřejmě ani zadumanější polohy ve zhudebněných básních Františka Gellnera (Balada), Josefa Kainara (Ďáblíci) či objevu brněnského vydavatelství Host, normalizací zapovězeného táborského učitele a básníka Emila Boka (titulní píseň). Jako ty nejlepší Mišíkovy desky je i Ztracený podzim pestrý jak pohled do krasohledu.