Krokodýlí slzy
Krokodýl je dravý, žravý, napadá všechno živé okolo sebe, stahuje dokonce pod vodu i velká zvířata, živí se mršinami a chytá také ryby. Proto je snad od počátku lidské historie považován za velice obávaného živočicha. A v podstatě se dá říci, že právem.
Lidé zpozorovali, že krokodýli na souši velice častou pláčou, že jim kapou z očí slzy. Je to asi tak: krokodýli se rádi sluní na horkém tropickém slunci. Slzy si vlastně zvířata vyrábějí proto, aby jim nezasychaly oči na prudkém slunci, a krokodýl snese veliké vedro, protože je to zvíře chladnokrevné, které nevyrábí tělesnou teplotu, ale chytá ji od slunce. Vlastně teplokrevní živočichové si vyrábějí tělesnou teplotu spalováním určité části potravy, to jsou ale jenom savci a ptáci. Ti ostatní jsou závislí na teplotě prostředí. A proto krokodýl se musí pořádně rozehřát, aby se mohl pořádně hýbat, protože jinak by mu svaly ztuhly a v chladném podnebí se krokodýli, stejně jako hadi, buď vůbec nepohybují, nebo se pohybují velmi ztěžka.
Má to ale tu nevýhodu zasychajících očí. Oči jsou velice citlivý orgán, hadi, kteří žijí také ve velice horkém prostředí, mají elegantní řešení - mají srostlá, ale průhledná oční víčka. Takže jejich oči jsou pod očními víčky neustále ve vodném roztoku. Krokodýl tohleto nemá, a proto, když leží na horkém slunci, samozřejmě si pomáhá jiným způsobem, a sice tak, že mu občas přes oko skane nějaká slza.
Slzy většinou lidé spojují se smutkem, i když někdy dokážeme plakat smíchy, ale většinou je to přece jen smutek. A tuhletu licoměrnost krokodýlů, i když to vlastně žádná licoměrnost není, si lidé vykládali jako důkaz jejich obzvláštní vychytralosti - že vypadají jako smutná, neškodná zvířátka, a přitom to jsou velice nebezpeční dravci. A tak asi vzniklo rčení o "krokodýlích slzách".