Krátké přelety? (pátek 1. listopadu 2002)
Zcela na konci října došlo přeci jen k mírnému posunu dvou čápů - Kateřiny a Romana. Zatímco Kateřina opustila po téměř 4 týdnech zavlažovanou oblast na pokraji pouště Takla Makan v severozápadní Číně a ulétla více jak 50 km jihozápadním směrem, tak Roman naopak poodlétl ve východním Turkmenistánu několik desítek kilometrů na východ směrem k Afganistanu.
Všichni tři označení čápové si s přeletem do zimoviště dávají značně na čas. I když podzimní tah není u mnoha ptačích druhů rychlý a přímočarý, extrémně dlouhé a opakované zastávky "na půli cesty" mohou naznačovat specifickou strategii vhodnou pro podmínky Asie: kontrast rychle nastupující zimy na Sibiři s příznivějším klimatem v jižněji položených (vlastně již subtropických) pouštích a polopouštích s množstvím bezodtočných jezer a občasných řek, které vedle jara právě v této době podzimního monzunu mohou poskytnout čápům černým vhodné podmínky. I sem však dorazí co nevidět kontinentální zima.
Teorie předpokládá, že směr a vzdálenost tahu jsou u ptáků, kteří táhnou samostatně, v hrubých rysech vrozeny. To určuje především chování mláďat, neboť starší ptáci mohou již využít geografickou znalost terénu. Těžko si lze představit, jak by v takovýchto případech, kdy tah je opakovaně přerušen na dlouhou dobu, dosáhli zimoviště mladí ptáci. Je možné, že jejich strategie je jiná, přímočařejší.