Kontroverzní výstava Bodies

20. květen 2007

Výstava preparovaných mrtvol v pražské Lucerně vyvolává odmítavé reakce, ale i pokusy o obhajobu. Podezřele alibistické. Pořadatelé vydávají za její účel poučení. Putovní exhibici už shlédlo asi 16 milionů návštěvníků.

Masový zájem sám o sobě napovídá, že pohnutkou tu asi nebude vědychtivost, ale šokující podívaná. V konzumní společnosti totiž přibývá lidí stižených chudobou vnitřního života. Ti pak sahají k různým dráždidlům. To jsou bulvární média, reality-show, porno, drogy, adrenalinové sporty. Řadí se k nim i tato dryáčnická podívaná.

Přitom jde o projev neúcty k tělu zemřelých. I když je mrtvé tělo předurčeno k rozkladu, má symbolickou hodnotu odvozovanou od respektu k člověku, jemuž patřilo a který v něm žil. Všechny kultury sdílely morální imperativ, který velel tělo zemřelého důstojně pohřbít. Tato těla jsou bezohledně instrumentalizována, aby přilákala kibice.

Z výstavy Bodies: plíce kuřáka

Ti zemřelí jsou prý Číňané. Další alibismus. Čína je daleko - a v současné společnosti se šíří nepsaný mrav, že k neznámému člověku lze být lhostejný. Vida, neúcta k mrtvému tělu souvisí s lhostejností k živým. Troufám si nazvat tento trend dehumanizací.

Exhibice předvádí ještě jeden záměr, hlubší. Dnešní tzv. vyspělá společnost bývá charakterizována jako společnost zábavy. Masy touží po komfortu a chtějí se bavit. Pomyšlení na smrt je jim cizí. Konečnost života je proto z jejich vědomí vytěsňována. Pak už není třeba tázat se po jeho smyslu. Starejme se spíše o jeho náplň, pokud možno příjemnou, zábavnou. Je to spíše společnost sdílené nudy, která touží po zábavě, aby přehlušila nepřiznaný strach z prázdna. - Nu, a tihle vypreparovaní nebožtíci, kteří jakoby sportují a tančí, nejsou "jako živí"? Nejsou vlastně zábavní? Tím hlubším záměrem zmíněné exhibice je znevážení mementa a majestátu smrti.

Architektura plic (z výstavy Bodies)
autor: Petr Příhoda