Kontroverzní výstava Bodies
Výstava preparovaných mrtvol v pražské Lucerně vyvolává odmítavé reakce, ale i pokusy o obhajobu. Podezřele alibistické. Pořadatelé vydávají za její účel poučení. Putovní exhibici už shlédlo asi 16 milionů návštěvníků.
Masový zájem sám o sobě napovídá, že pohnutkou tu asi nebude vědychtivost, ale šokující podívaná. V konzumní společnosti totiž přibývá lidí stižených chudobou vnitřního života. Ti pak sahají k různým dráždidlům. To jsou bulvární média, reality-show, porno, drogy, adrenalinové sporty. Řadí se k nim i tato dryáčnická podívaná.
Přitom jde o projev neúcty k tělu zemřelých. I když je mrtvé tělo předurčeno k rozkladu, má symbolickou hodnotu odvozovanou od respektu k člověku, jemuž patřilo a který v něm žil. Všechny kultury sdílely morální imperativ, který velel tělo zemřelého důstojně pohřbít. Tato těla jsou bezohledně instrumentalizována, aby přilákala kibice.
Ti zemřelí jsou prý Číňané. Další alibismus. Čína je daleko - a v současné společnosti se šíří nepsaný mrav, že k neznámému člověku lze být lhostejný. Vida, neúcta k mrtvému tělu souvisí s lhostejností k živým. Troufám si nazvat tento trend dehumanizací.
Exhibice předvádí ještě jeden záměr, hlubší. Dnešní tzv. vyspělá společnost bývá charakterizována jako společnost zábavy. Masy touží po komfortu a chtějí se bavit. Pomyšlení na smrt je jim cizí. Konečnost života je proto z jejich vědomí vytěsňována. Pak už není třeba tázat se po jeho smyslu. Starejme se spíše o jeho náplň, pokud možno příjemnou, zábavnou. Je to spíše společnost sdílené nudy, která touží po zábavě, aby přehlušila nepřiznaný strach z prázdna. - Nu, a tihle vypreparovaní nebožtíci, kteří jakoby sportují a tančí, nejsou "jako živí"? Nejsou vlastně zábavní? Tím hlubším záměrem zmíněné exhibice je znevážení mementa a majestátu smrti.