Petr Honzejk: Průzkumy, sebenaplňující proroctví a efekt sv. Matouše

Jsme fascinováni budoucností. Částečně ji popíráme – například s klidem utrácíme peníze, které jsme ještě nevydělali, jak v osobním životě tak na úrovni států. Zároveň budoucnost úporně zkoumáme, protože víme, že bohatství závisí na schopnosti budoucnost předpovědět. Jak na úrovni sázkaře, který sází na zápasy ligy mistrů tak ve velkém na úrovni burzovních makléřů sázejících třeba na budoucí vývoj kurzu eura. Na zjišťování budoucnosti máme stále dokonalejší nástroje.

Problém je, že tyto nástroje budoucnost nepředvídají, ale spíše vytvářejí. Masivní spekulace na pokles eura způsobí jeho pokles. Negativní předpověď ratingové agentury pošle do kolen celý stát. A – tady se poprvé dostáváme k volbám, předpověď volebních výsledků ve formě průzkumů, způsobí alespoň částečně ty volební výsledky, které předvídala.

Je to prastarý princip, který se popisuje jako sebenaplňující proroctví. Stejně jako Oidipus neodvratně směřoval k naplnění proroctví o otcovraždě a sňatku s vlastní matkou, také moderní proroctví – v našem případě výzkumy stranických preferencí - mají tendenci se naplňovat. Je to jeden z konceptů amerického sociologa Roberta Kinga Mertona, který ukázal, že jednáme na základě svých očekávání. Známým příkladem je výzkum ze šedesátých let. Učitelům bylo řečeno, že část žáků je talentovaná, druhá část méně. Byla to fabulace, po roce se ale ukázalo, že učitelé hodnotí v uvozovkách talentovanější žáky jako významně lepší.

Pro české volby platí: když průzkumy řeknou, že politická strana nedosáhne na pět procent hlasů nutných pro vstup do sněmovny, skutečně jich zřejmě nedosáhne. Podle průzkumů se orientují média, rozebírají jen programy stran, které podle nich mají šanci uspět a tak jejich efekt jen zesilují. Lidé se od takové strany často odvracejí - nechtějí aby jejich hlas propadl. Moc průzkumů je nejlépe vidět na chování zelených: Před minulými volbami magicky vzývali průzkumy, které je posílaly do sněmovny, nyní bagatelizují tytéž průzkumy, které je přes životadárnou hranici neposílají. A bez valných důkazů křičí, že jsou „cinknuté“.

V jejich křiku zaznívá bezmoc. V parafrári George Orwella lze říci: kdo ovládá průzkum volebních výsledků, ovládá výsledky samotné.

Jenže není to tak jednoduché. Určitou protiváhou sebenaplňujícího se proroctví průzkumů je jiný sociálně psychologický jev, popsaný opět sociologem Mertonem jako efekt svatého Matouše. Ten zhruba říká, že lidské chování je ovlivněno rituály – lidé nakonec jednají způsobem na který jsou zvyklí. Evangelium říká: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Vztaženo k volbám: kdo je známý a silný k tomu se nakonec lidé přikloní.

Dovolím si proto zformulovat hypotézu. Volby dopadnou přeci jen trochu jinak, než se podle průzkumů zdá. Lidé se nakonec přikloní ke známému, tradičnímu, vyzkoušenému – k velkým stranám. Něco podobného se stalo v Británii: liberální demokraté Nicka Clegga v jeden moment podle průzkumů válcovali velké partaje – konzervativce i labouristy. Lidé ale nakonec přiklonili k tradičním stranám.

Můžeme tedy předpokládat, že ODS a ČSSD získají více hlasů, než jim nyní průzkumy přisuzují. Nové strany hlavně Věci veřejné a TOP 09 budou mít méně, než se nyní zdá. A ti kteří jsou nyní pod pěti procenty? Abychom zas tak moc nepřispívali k efektu sebenaplňujícího se proroctví, řekněme jen, že to budou mít hodně, ale opravdu hodně těžké.

Autor je redaktor Hospodářských novin