Jaroslav Veis: Mediální chřipka
Dočetl jsem se před nějakou dobou, že Beatles konečně porazili Ježíše a jsou už slavnější než on, alespoň mezi uživateli internetu. Nevím, jak by dopadlo takové šetření, kdo že je na světě nejslavnější, dnes. Dokonce se obávám, že, pokud by se konalo na území mezi Aší a Starým Hrozenkovem, nejslavnější by nebyl ani Ježíš ani Beatles, nýbrž prasečí chřipka. A co víc, věhlas té chřipky má zatracený potenciál růstu.
Když jsem si ji zadal včera večer do Googlu, vyskočilo na mě 4 milióny a 800 tisíc odkazů. Když jsem to zopakoval dnes ráno, bylo jich už přes 5 miliónů. Ježíš jich měl 400 tisíc a růst žádný, stejně jako Karel Gott.
Není však jen Google. Běžící řádka rychlých zpráv pod televizními událostmi a komentáři na mě souběžně chrlí: V Česku již sedm potvrzených úmrtí na prasečí chřipku. Polovina lékařů nemá vakcíny. V Plzni zemřel člověk na prasečí chřipku. Přečtěte si vše o prasečí chřipce, nabádá mě zase server lidovky.cz. Čtu jen titulky: Očkování proti prasečí chřipce brzdí strach lidí z vedlejších účinků. Očkování proti prasečí chřipce bude pokračovat i při epidemii. Pár titulků přeskočím. Ve Vinohradské nemocnici řádí prasečí chřipka, nakazila personál. Lůžka v podzemí čekají. Indové se bojí prasečí chřipky, nakupují léky z kravské moči. Moldavská armáda zase, alespoň podle televize Nova, nafasovala na obranu proti prasečí chřipce česnek. Proč ne, když už se dobře osvědčil proti upírům.
Marně se pokouším vzpomenout, jak dlouho už tahle masáž trvá. Začalo to někdy na jaře, kdy se jí na pár dnů říkalo mexická. Přejmenována byla až potom, nejspíš proto, že jako prasečí je hned poutavější, či, jak se ve zpravodajství říká, víc sexy. Zároveň se znovu oprášilo slovo pandemie, které, co si budeme povídat, zní mnohem globálněji než nějaká banální epidemie.
A zprávy sledovaly chřipku neúnavně dál. Nasedla do letadla a přesně v pondělí 25. května dorazila v útrobách jistého Pražáka z New Yorku do Čech. Alespoň žurnalisté to tak oznámili.
V červenci pak vstoupila do politiky. Doktor Rath se rozhodl postavit ji do služeb sociální demokracie a označil ji za nafouknutou záležitost, kterou médiím podstrčil velkokapitál, vlastnící farmaceutické společnosti. V jeho smělé konstrukci výrobci léků, najmě antivirotik, podplatili novináře, aby zprávy o nebezpečí zveličovali. To má mít za následek tlak veřejného mínění na vlády, aby nakupovaly od farmaceutických firem léky, jež se v jejich skladech válejí od časů chřipky ptačí a co nejdřív projdou. Pamatujete si ještě na ni?
Obávám se však, že pravda je, jak už to bývá, obyčejnější. Média se prasečí chřipky s chutí chopila i bez podplácení. V setrvalém převisu mediální nabídky nad poptávkou totiž bojují o pozornost za každou cenu. A taková zpráva o nebezpečí, kterému rozumí nejen žurnalista, ale i divák či čtenář, ba dokonce i ten pověstný obecní blb z Horní Dolní, je prostě k nezaplacení. I když titulek: Zájemce o zabíjačku neodradila ani prasečí chřipka možná zarazí i jeho...
A přiznám se, v jednu chvíli, jsem podlehl i já. Koncem léta jsem jel na pár týdnů do Skotska a v náhlém pominutí mysli jsem uvěřil českým médiím, že prasečí chřipka skolila ve Spojeném království desetitisíce lidí. Nakoupil jsem proti ní vše, co mi byli lékárníci schopni bez receptu prodat. Nabuzen zprávami, očekával jsem ve Skotsku obličeje zahalené rouškami a jekot sirén záchranek řítících se opuštěnými ulicemi kdysi životem kypících malebných městeček. Jenže, po pandemii nebylo nikde ani stopy. Lehkomyslní Skotové o ní dokonce nevysílali ani v rádiu, ani v televizi.
Jediné, co mi připomnělo média mého domova, byly zprávy o tom, že někde v severní Anglii se v jednom hrabství začaly náhle ztrácet kanálové poklopy a plechové části dopravních značek. Policie netušila, kdo a proč by něco takového odnášel. Já tušil, avšak nechal jsem si to pro sebe.
Škoda, že v té zpravodajské smršti o nebezpečí chřipky zcela zaniká střízlivý hlas odborníka, že prasečí chřipka v souvislosti s jiným onemocněním sice u nás zapříčinila sedm úmrtí, avšak ta běžná, jíž se říká banálně "sezónní", přivede do hrobu rok co rok na dva tisíce lidí. Jenže, co je na obyčejné sezónní chřipce zpravodajsky sexy?
Aby bylo jasno, neposmívám se nebezpečí téhle chřipky. Posmívám se všem, kteří na něm parazitují... A mimochodem, když už o tom mluvím - nepotřebujete náhodou někdo desinfekční gel na ruce proti prasečí chřipce? Mám jich v autě ještě pár volných.
Autor je publicista a poradce místopředsedy Senátu
