Kniha "Svatý týden v Terezíně" vypráví o pomoci bez váhání
Bývalou pevnost Terezín nacisté přeměnili nejen na věznici pražského gestapa, takzvanou Malou pevnost, ale především na ghetto, které se stalo shromaždištěm českých Židů před jejich transportem do vyhlazovacích středisek v Polsku. Poslednímu období terezínského ghetta je věnována kniha Alexandra Lukeše "Svatý týden v Terezíně".
Pod náporem transportů bylo město Terezín brzy přecpané a židovská samospráva čelila těžko řešitelným problémům s ubytováním, hygienou a zdravotní službou. Navzdory otřesným podmínkám se židovským lékařům podařilo udržet celkový stav pod kontrolou a nejhorším epidemiím zabránit. Bohužel těsně před koncem války se objevil skvrnitý tyfus - infekční onemocnění přenášené na člověka zejména vší šatní. Tato smrtelně nebezpečná choroba byla do Terezína zavlečena v době, kdy nacisté likvidovali koncentrační tábory a část zubožených vězňů z Osvětimi umístili v Terezíně. Vězni byli v katastrofálním zdravotním stavu, zesláblí hladověním, zavšivení a s naprosto sníženou odolností. Netrvalo dlouho a z Malé pevnosti se nákaza dostala i do ghetta. Začali umírat lidé, kteří přečkali celou válku a na jaře 1945 měli reálnou naději dožít se osvobození. Okolnosti spojené s propuknutím epidemie a zoufalou snahou terezínských lékařů čelit jí bez základních léků a vybavení jsou dokladem hrdinství a statečnosti vlastenců především z České pomocné akce. Ti na konci války neváhali riskovat život a před očima nevypočitatelných esesmanů bojovali o život vězněných. Tato část terezínské historie je bohužel málo známá, ačkoliv poznamenala osudy tisíců terezínských vězňů.
Odborníci i laická veřejnost proto jistě uvítají rozsahem skrovnou, ale obsahově velmi bohatou knížku Alexandra Lukeše na dané téma. Lukeš již v roce 1987 natočil pro Českou televizi příběh "Jsi krásná", jenž se týkal osudu zdravotních sestřiček v tyfem zamořené Malé pevnosti. Autor se k tomuto tématu nyní vrátil a předkládá nám jakési leporelo složené z výpovědí zdravotních sester, které jako studentky týden před svou maturitou odjely dobrovolně do Terezína pomáhat likvidovat následky epidemie. V knize hovoří šest tehdejších studentek ošetřovatelské školy při nemocnici Na Bulovce - pozdějších lékařek. Z úryvků jejich vyprávění lze získat plastický obraz událostí květnových dní 1945 v Terezíně. Dívky sem odjely doslova několik hodin před vypuknutím Pražského povstání. Životy riskovaly nejen kvůli nebezpečí nákazy, ale i proto, že se mohly stát rukojmím esesmanů.
Epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně byla nakonec zdolána. Počet nemocných se odhaduje na více než 3500, přičemž mezi 21. dubnem a 30. červnem 1945 zemřelo na nemoc 502 nedobrovolných obyvatel Terezína. Oběti ale byly i mezi zdravotnickým personálem z řad bývalých vězňů ghetta. Statistika uvádí, že zemřelo l5 1ékařů, l5 ošetřovatelek a 13 pomocníků z odvšivovacích stanic. Kniha Alexandra Lukeše "Svatý týden v Terezíně" přibližuje pamětníkům i poválečným generacím toto tragické údobí našich dějin.
