Kněz a literát Václav Beneš Třebízský
Václav Beneš Třebízský dnes už mezi bestselleristy nepatří. Ve své době ale patřil mezi nejznámější české vzdělance. Jak bylo tehdy zvykem, byl literátem a knězem v jedné osobě. Většinu svého kněžského i tvůrčího života prožil na faře v Klecanech u Prahy. Ta místnost se nazývala kaplanka a dnes je v ní muzeum s částí původního Třebízského vybavení. Ve čtvrtek 27. února uplynulo od narození Václava Beneše Třebízského 165 let.
Václav Beneš Třebízský do kněžského semináře nechtěl, jeho matka tím ale chtěla vyjádřit vděčnost za to, že přežil jako jediné z pěti dětí. Na faře v Klecanech sloužil osm let, což ovšem byla většina jeho kněžského a tvůrčího života. Každé dopoledne učil v tamní škole, odpoledne pak vyučoval v okolních vesnicích. Zbylý čas věnoval literární tvorbě, říká Pavel Kuneš, současný klecanský farář.
„Psal povídky z české historie a češtinu neustále prosazoval. Například si přeložil liturgické texty do češtiny, tehdy se křtiny, svatby i pohřby konaly latinsky a on si je přeložil a všechny obřady konal česky.“
Chladná klecanská fara přitom zhoršila jeho plicní nemoc. Navzdory tomu se ale Třebízského aktivita spíše zvyšovala.
„Byl tady i farář Rottenborn, který byl starý a už nemohl všechno konat, takže mnoho povinností zbylo na Třebízského, který chodil o holi od devatenácti let, který byl nemocný – každý rok na jaře a na podzim ležel v posteli – protože se nemohl vůbec pohybovat. A objížděl zdejší vesnice, míval tzv. křesťanská cvičení. V neděli odpoledne se lidé scházeli v hospodě a on je tam připravoval…“
Jakou motivaci měl Třebízský ke své činnosti, že ho těžká nemoc zcela neochromila?
„My tady máme opsaný dopis, který napsal v roce 1880 Vilímkovi, nakladateli, který souborně vydával jeho spisy. Píše tam: ‚Co hoch slýchal jsem od svého otce i dědečka, kteříž znali se v kronikách o starých slavných činech velikánů českého národa. A jestli jsem ve svých pracích v čtenářstvu dovedl vzbuditi takovou lásku k rodné zemi, jaká byla vštípena mně a s jakou byly psány, pak jsem nadarmo tu milou historii českou neschlýchal.‘“
Třebízský jako kaplan fungoval zejména nábožensky. Role náboženství na tehdejším venkově byla ale výrazně jiná.
„Samozřejmě, že se všechno možné změnilo… Tehdy návštěva kostela patřila k životu, byla to kulturní událost, byla to možnost jak se dostat do krásného prostoru, slyšet krásnou hudbu a byl to takový zážitek, při kterém se setkávala celá obec. Takže oni žili od svátku ke svátku a byla tam procesí a různé pouti, na kterých se lidé potkávali, a to všechno kněží organizovali. Ale samozřejmě, že existoval ještě ten občanský či společenský život i v jiných spolcích, které se začalz právě v tom devatenáctém století utvářet, to byly čtenářské spolky a baráčníci… Baráčníci pěstovali úctu k historii, obnovovali staré kroje, české nebo národní kroje, měli syndika – účetního, měli drába, rychtáře, svoje schůze… říkali tomu baráčnická obec.“
Faru v Klecanech u Prahy můžete po domluvě navštívit kdykoli.
Kněz a literát Václav Beneš Třebízský
