Klášter sv. Kateřiny
Do Egypta jezdíme obdivovat odkazy jedné z největších civilizací starověkého světa. Pyramidy v Gíze, Údolí králů, ale také třeba Asuán a Mojžíšovu horu, kde se podle Bible Mojžíšovi zjevil Bůh, od nějž dostal deset přikázání. Pod Mojžíšovou horou je i zajímavý klášter sv. Kateřiny, kde žijí řečtí ortodoxní mniši. A jak připomíná Robert Mikoláš, je to nejstarší křesťanský klášter na světě.
Každé ráno se v údolích v okolí kláštera rozléhá zvuk zvonů. Už nejméně 1600 let. "Je to nejstarší křesťanský klášter na světě, přítomnost křesťanů tu byla zaznamenána už na konci 3. a na začátku 4. století našeho letopočtu. Samotná stavba pak byla vybudována na příkaz římského císaře Justiniána v 6. století," líčí mi historii vzniku památky stojící nedaleko hory Sinai jeden z pětadvaceti pravoslavných mnichů, kteří tu žijí. Ale na začátku, jak jinak, byla legenda.
"Mniši sem přišli proto, že se zde nacházel hořící keř, ze kterého Bůh hovořil k Mojžíšovi. Nepřibližuj se, zuj boty, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá," cituje slova z Bible, z Druhé knihy Mojžíšovy. Legendární je i postava světice, na jejíž počest byla ve 4. století na příkaz císařovny Heleny na místě hořícího keře postavena malá kaple. Sv. Kateřina, dcera krále Konta z egyptské Alexandrie, se odmítla vdát, přijala křesťanství a kvůli tomu byla mučena na kole s hřebíky a nakonec sťata. Její tělo pak andělé přenesli na svahy nejvyšší egyptské hory Džabal Katrin nedaleko Sinaje, kde ji mniši po třech stoletích objevili. Skutečností je, že ve 12. století byly její ostatky v klášteře nalezeny.
Klášter byl stavěn jako pevnost, kterou dvě stě vojáků chránilo před beduíny. Třináct až patnáct metrů vysoké hradby dodnes vzbuzují úctu. Vstup je nyní návštěvníkům umožněn jen malými dvířky, kterými projdete na prostranství před hlavním chrámem. Ve svém cestopise ze začátku 17. století na ně vzpomíná i Kryštof Harant: "Když jsme do kláštera skrze dvoje pevné dvéře vešli, kteréž na způsob malých vrat udělané byly, vyšli proti nám někteří mniši a jeden z nich nás jménem arcibiskupa svého vítal."
I já jsem nakonec mluvil s nejvyšším představeným, důvodem ale bylo povolení k natáčení rozhovoru s některým z mnichů. Nakonec jsem dostal souhlas a "přidělen" mi byl mnich původem z amerického Texasu. Nejdříve jsem si ovšem prohlédl místa, kam může běžný smrtelník vstoupit. Do baziliky se vchází dvěma vysokými dřevěnými dveřmi, prvními z 11., druhými ze 6. století. Nejobdivovanější je však legendární "hořící keř". Každý se ho snaží vyfotit, ale vždy se vám v záběru objeví ruce některého z poutníků, protože si každý chce ulomit kus větvičky.
Ostatní části kláštera jsou nepřístupné, proto do nich nadšeně následuji svého průvodce. "Tady bydlíme, tady je jídelna a tady knihovna," popisuje. "Á," říkám si, "tak zde se skrývá chlouba sv. Kateřiny." Na 3500 vzácných rukopisů, po Vatikánu nejrozsáhlejší sbírka na světě. V minulosti v ní byl objeven i Sinajský kodex ze 4. století, tedy důležitá verze Bible, dále první edice Homérových spisů či ojedinělá slovanská modlitební knížka. K dalším uměleckým skvostům patří i dvoutisícová kolekce ikon, některé pocházejí z 5. - 8. století, a dále různé kuriozity a dary, jako například pohár francouzského krále Karla VI.
"První mše začíná ve čtyři hodiny ráno, sestává z nešpor a liturgie. V centrální Velké bazilice se slouží každý den, někdy i v kaplích sv. Štěpána a sv. Antonína uvnitř kláštera a také v kaplích v jeho okolí," připomíná mi hlavní náplň života mnichů. To už stojíme na terase, ze které se nabízí nejhezčí pohled na klášter i okolní hory. A poušť. "Prší tu jen v zimě, tak třikrát čtyřikrát, a tato voda nám musí vydržet pro zbývající část roku. Zdejší podnebí je drsné, krajina velmi nehostinná, na druhé straně i extrémně krásná," popisuje mi zdejší nelehké podmínky mnich.
Mniši sem přicházejí dobrovolně. A zůstávají až do konce života. Nejdéle tu prý působil jeden z nich od svých sedmnácti do dvaadevadesáti let. Na závěr výjimečné prohlídky mi pak můj "bezejmenný průvodce" sdělil hlavní smysl pokračující existence kláštera. "Mezi křesťanskými mnichy a muslimskými beduíny panuje skvělé přátelství. My mluvíme řecky, oni arabsky, odlišné jsou i naše kultury, ale přesto je mezi námi kamarádství. Myslím si, že Sinaj dokazuje světu, že tato dvě náboženství mohou společně v míru koexistovat a respektovat se."
Dokazuje to i mešita stojící uvnitř kláštera, postavená v r. 1106 pro islámské poutníky cestující do Mekky.
