Když vám cestu zkříží slepýš...
Znám jedno zvířátko, které se plazí jako had, ale není to had, protože má na kostře pod kůží náznaky nožiček. Údajně špatně vidí, ale dovede na nás mrkat pohyblivými víčky, které had nemá, je barvoslepý, ale na rozdíl od hadů dobře slyší a kabátek z tenké pokožky svléká při růstu postupně po kouskách, zatímco hadi vcelku.
Pro jistotu je vejcoživorodý, což znamená, že potomstvo sice odchovává ve vejcích, ale ta klade až v okamžiku, kdy už se z nich klubou asi osm centimetrů dlouhá mláďátka. A začíná s tím právě teď, koncem června a začátkem července. Vůně a pachy sbírá jazýčkem vyplazeným z pootevřené tlamičky, zatímco hadi si počínají podobně, ale tlamičku mají přitom přivřenou.
Když to podivné zvířátko chytíme za ocas, nechá nám ho jako suvenýr v ruce a odplazí se klidně bez něj. Však on mu naroste nový, i když už ne tak štíhlý a elegantní. Sameček má zdvojený pohlavní orgán a při milostných hrách se samičce zakusuje do šíje, která ale na válcovitém těle není od hlavy k rozeznání. Živí se převážně pomalu se pohybujícími živočichy jako plži, červy a housenkami, které si nejprve dlouho a trochu nejistě prohlíží. Ale třeba mravence a pavouky dovede lovit téměř bleskově. V zajetí se dožívá až třiceti let a v naší republice má zákonem zaručenou ochranu. Ale na rozdíl od některých jiných takových tvorů je slušný, milý a užitečný.
Jistě jste už všichni poznali, že hovořím o slepýšovi křehkém, naší jediné beznohé ještěrce. Na pohled vypadá jako šupinatý bronzový hádek s temnější čárou na hřbetě. Ve východní části našeho státu má slepýš někdy na zádech i krásně blankytně modré skvrny, ale to jen v dospělosti. Dospívá tak zhruba ve čtyřech letech a potuluje se nejraději v prosluněných krajinách s listnatými lesy a bohatou přízemní vegetací. Najdeme ho proto i v parcích a zahradách. V Evropě je rozšířen všude kromě Irska, jižního Španělska a severnější Skandinávie. Nepřátel má málo a člověk by mezi ně určitě patřit neměl.
