Když gorily vrní
Jen výjimečně má někdo z našeho týmu možnost být přítomen krmení goril ve chvíli, kdy jsou zavřené v ložnicích. Záběry kamer dostatečně jasně neodhalí, že je při krmení nezbytné skupinu rozdělit na tři části. Do nejvzdálenějšího pokoje je zavřený Richard, v místnosti před ním zůstávají Kamba a Kijivu s Mojou a do nejmenšího prostoru, odděleného jen mříží od samic, je zavírána Shinda.
Možná se někdo zarazí nad skutečností, že se rodina při krmení rozděluje, ale důvod je prostý. Vztahy v rodinné hierarchii jsou tak ostré, že by se ve společném pokoji gorily nenajedly. Ke dveřím by je nepustil Richard, a kdyby něco odpadlo, ohlídala by si to Shinda.
Každý člen rodiny dobře ví, kde je jeho místo, dokonce i Richard dobrovolně a rád projde dvířky s padacími dveřmi. Krmení se někdy účastní tři ošetřovatelé a v tom případě sedí každý u jedněch dveří a se "svou gorilou" rozmlouvá. Shindě se nedá věřit, ale Kambu sem tam i pohladí po ruce nebo po boku a taky Richard je nezvykle klidný a nemá žádné náznaky agrese.
Minulý týden jsem při krmení konečně slyšel gorily se ozývat. Slastně a dost hlasitě vrněly a povídaly si tak po svém s ošetřovateli. V pavilonu byl klid, i když jsme rodinu v nejlepším rozpoložení sledovali hned tři cizí návštěvníci - se mnou i dva hosté z nějaké anglicky mluvící země. Proto jsem doufal, že dnes nebude takový problém natočit gorilí hlas do jednoho z dalších připravovaných dílů Týdeníku Odhalení. Bohužel - od představ ke skutečnosti bylo opět dost daleko a gorily nám všem ukázaly, že jsou náladové stejně jako lidé a nedají si poroučet. Ale to snad diváci uvidí na vlastní oči v jednom z následujících dílů týdeníku.
Po nakrmení se gorily vypouštějí zpět do pavilonu. První vychází vždy Richard, hned se rozhlíží, jestli zde něco nepřibylo, neobjevilo se nějaké chutné sousto, něco na zub. Postaví se často blízko dveří a ostatní samice se bojí vstoupit. Tehdy platí jediné: Marek Richarda rázně okřikne, ten odběhne do nitra pavilonu a gorilí dámy mohou vstoupit. Právě tady se ukazuje, jak důležité je, že Richard vůči Markovi získal takový respekt.
