Kdo jsou svobodní zednáři?

Svobodní zednáři

Kdo jsou svobodní zednáři? U některých lidí měli kdysi pověst záhadného bratrstva, spřádajícího lstivé plány na uchvácení světa. V katolických kruzích bylo slovo "zednář" synonymem zrádce a odpadlíka od pravé víry. Skutečnost má ovšem ke spikleneckým teoriím daleko a moderní doba s dostupností informací danou organizaci zdravě oddémonizovala. Mimochodem, ke svobodným zednářům patřili i někteří zahraniční a domácí politici v meziválečné době.

Svobodní zednáři se sami označují jako zasvěcovací řád, jehož cílem je morální a intelektuální zdokonalení lidstva. Vyznávají svobodu slova, toleranci, mezilidskou vzájemnost a obecně humanistické ideály. Pověst o jejich utajenosti patrně souvisí s tím, že hlásat tyto hodnoty nebylo v 18. a 19. století zcela bez rizika, takže se zednáři báli přijmout mezi sebe někoho, kdo by jim mohl uškodit. Ostatně ve starém Rakousku bylo svobodné zednářství zakázané, takže pokud chtěl někdo někoho z jakéhokoli důvodu veřejně zostudit, označil ho za zednáře. To se přihodilo v roce 1905 i profesoru Tomáši Masarykovi, říká šéfredaktor časopisu Regenerace Jakub Malina.

"T. G. Masaryk měl v roce 1905 v Gdaňsku na setkání členů Řádu dobrých templářů přednášku o škodlivosti alkoholu. Tento řád ovšem považovaly tehdejší katolické kruhy za zednářskou organizaci, takže časopis Čech, blízký pražskému arcibiskupství, osočil Masaryka ze spojení se zakázanými zednářskými kruhy. Masaryk na to odpověděl, že zednářství je filosofické společenství a nevidí na něm nic špatného, on však zednářem není, protože to pokládá za historicky překonané."

Svobodní zednáři

Svobodní zednáři používají symbol práce na stavebním kameni - každý jsme prý jakýmsi balvanem, který má být otesán a zasazen do stavby chrámu lidství. Tato myšlenka blízká ideálům Velké francouzské revoluce oslovila řadu významných lidí z různých oborů. Z československých politiků byl asi nejznámějším svobodným zednářem Edvard Beneš.

"Beneš se dostal k zednářství pravděpodobně ve Francii, kde bylo toho hnutí už od Napoleona velmi silné. Podle něj bylo možné v zahraniční politice zednářských kontaktů výborně využívat - vždyť byl s různými významnými politiky duchovním bratrem. Ostatně i řada politiků-zednářů pomáhala Benešovi a jeho spolupracovníkům při prosazování myšlenky samostatného Československa."

O svobodných zednářích se dlouho tradovala řada mýtů: například že provozují tajné rituály, oddávají se magii nebo chtějí uchvátit svět. V meziválečné době některé katolické kruhy mluvily dokonce o židozednářském spolčení.

"Svobodné zednářství je nábožensky zcela otevřené a jeho členy jsou i mnozí vyznavači křesťanství, judaismu nebo islámu. Katolická církev ovšem v době, kdy zednářství nabíralo na významu, zdaleka takto otevřená nebyla a právě pro tuto jeho otevřenost ho kritizovala," říká religionista Ivan Štampach. O struktuře svobodných zednářů, jejich ideách i rituálech se dnes prakticky všechno ví z literatury, která je běžně k dispozici.

Zednářský znak - úhelník a kružidlo. Písmeno "G" znamená "geometrie" nebo "gnosis" (řecky "poznání"), přisuzovány jsou i mnohé další významy. Používá se i varianta bez písmene "G"