Karolína Mužáková: První máj '89 Vladimíra Veselského
Vladimír zalovil pod matrací a vytáhl složený transparent "Sacharov, Walesa, Václav Havel". Dal jej nad hlavu, ale rozbalit už ho nestačil. Čtyři mužové Vladimíra odtrhli od kočárku, vytrhli mu transparent a dva za ruce, dva za boky - táhli jej z průvodu. "Pomoc, pomoc, lupiči, zloději!" křičel napadený.
Bylo ráno přestavbového roku, bylo ráno v brněnských ulicích. Byl 1.máj. "Hašku, drž se!" "Petr Cibulka - z Bohunic - zdraví 1.MÁJ!" "SSSR - konečně náš vzor!" "Teď už máme, co jste chtěli!" "Závěry z Helsinek splníme" "Zdravíme ZAHRABANOU tramvaj" "Schody se zametají shora", "Mírný pokrok v mezích zákona!" "Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice", "Bít či nebít" "Coca-cola (Voda z Rožínky) - to je ono!" "Míša je náš kamarád" "S veškerým úsilím za odstranění nedostatků, které se jinde nevyskytují".
Ne, tyto transparenty brněnský májový průvod neviděl. I když byly namalovány a měly i ochotné nosiče. Před jejich byty však čekal hbitý odvoz a obvodní oddělení VB na Běhounské i Gorkého poskytovala svá přístřeší až do poledních i časně odpoledních hodin všem, kteří se na jejich výrobě podíleli.
Tedy skoro všem.
Vladimír Veselský se svou ženou a osmnáctiměsíčním synkem v kočárku došel až na plánované místo srazu. Panoval zde čilý ruch. Muži v civilu se mísili v zelenavý kadlub s uniformovanými příslušníky. Sem tam byl někdo kontrolován, sledován a odvezen; malý houfek však dorazil silně zelenavou Kotlářskou až k trase průvodu. K tribuně došel už jen Vladimír se ženou Radkou a dítětem, padesátiletá paní Čechová s osmiletým synem a přítelkyně Ilona s tříletým Kubíkem, které ráno odvedli manžela i s transparentem o těch, kteří se bojí opozice. O několik metrů za nimi pak dva studentu zemědělské fakulty.
Než však stačili pozdravit naše milé městské zastupitelstvo, za nimi, před nimi i okolo nich se objevili neznámí mužové. Sotva Vladimír odkryl dečku na kočárku synka, přiskočil ten nejbližší a sáhl dovnitř. "Co to děláte, co si ti dovolujete?" protestovala paní Čechová. Muž ucukl a s napřaženýma rukama těsně u kočárku sledoval jeho pohyb před tribunou. Vladimír zalovil pod matrací a vyrtáhl složený trensparent "Sacharov, Walesa, Václav Havel". Dal jej nad hlavu, ale rozbalit už ho nestačil. Čtyři mužové odhodili stranou paní Čechovou a Radku, Vladimíra odtrhli od kočárku, vytrhli mu transparent a dva za ruce, dva za boky - táhli jej z průvodu. "Pomoc, pomoc, lupiči, zloději!" křičel napadený. Průvod stanul, lidé znejistěli, pochodová hudba hrála naplno. Vladimír žádal o pomoc uniformované příslušníky: je napaden, okraden... Muži jej zatím spojenými silami dovlekli za autobus Československé televize a nasadili mu pouta. Vtom se Vladimír zkroutil do klubíčka. Uviděl proti sobě KASR čili kapesní aerosolový slzotvorný rozprašovač. Jeho účinky měl v živé paměti od lednových událostí v Praze. Nemá jej rád. Pouta byla utažena na maximum. Uniformovaný poručík požádal Vladimíra o občanský průkaz poté, když jej napadený žádal o pomoc proti neznámým násilníkům. Protože s pouty se totožnost špatně prokazuje, byl poručík usměrněn civilisty okolo - a Vladimír odvezen na okrsek. Odmítl vypovídat. Žádné řízení s ním přece nebylo zahájeno.
Naopak žádal o lékařské ošetření. Nadporučík Svoboda jej nechal odvézt na Žlutý kopec, kde mu dr. Mach vystavil potvrzení, že "zranění na obou zápěstích byla způsobena dnes při zásahu VB". Pěkný lístek do památničku.
A ještě jeden má Vladimír na ten den. Úřední záznam o odnětí věci, kterou odmítl vydat dobrovolně. Tedy transparentu. Vladimír pod svůj podpis na této relikvii uvedl, že toto odebrání považuje za protiprávní.
O tak krásný První máj přišli četní naši přátelé zadržení u svých domovů. Hanka Holcnerová, kterou našli u přítelkyně, Jan Šabata, kterého zadrželi při návratu z noční služby v porodnici, Pavel Samek, kterého drželi na okrsku přes poledne i se ženou a sedmiletým synem, pan Hoffman, kterého při kontrole občanského průkazu pozvali do auta "ohřát se", zabouchli a odjeli s ním, Karel Coural zadržený po nezdařeném srazu na Žlutém kopci i s taškou transparentů vytaženou z kufru auta, doktor Jaroslav Šabata zadržený už v 7 ráno, Lumír Šimeček, Igor Tesařík a další...
Trošku si to užili snad jen oni dva studenti zemědělské fakulty, které odvezli s Vadimírem až z místa před tribunou.
Fejeton jsme se souhlasem autorky převzali ze samizdatové publikace Informace o Chartě 77 č. 11/1989.