Karel Zeman
Karel Zeman může být oprávněně považován za George Meliése naší doby. Jeho Vynález zkázy je prostě nesrovnatelný. To nejsou živoucí obrazy, to je sám život. Snad poprvé odpovídá filmová adaptace literární předlohy tak dokonale originálu jako v tomto případě.
Jestliže dnes obdivujeme moderní počítačové pohádky,výlety do pravěku mezi dinosaury, Jurský park nebo nejnověji seriál britské BBC, který je právě v této době hostem na obrazovkách České televize, nemůžeme v této souvislosti opomenout jméno jednoho z nejoriginálnějších průkopníků těchto geniálních filmových nápadů. Byl to český Georges Meliés, mistr dětské fantazie, kouzelník filmového plátna - takové tituly a takové přívlastky patřily ke jménu českého režiséra Karla Zemana (3.11. 1910 - 8.4.1989) na celém světě. Zemanova Cesta do pravěku byla v polovině padesátých let novátorským dílem, ale ve svých trikových scénách zůstala působivá dodnes, i když samozřejmě s patřičným historickým odstupem a možná taky s jemným pousmáním nad tím, co bylo tehdy pro filmaře tak náročné, zdlouhavé a namáhavé a co je dnes úkolem spíš počítačových odborníků. To co překonalo skoro celé půlstoletí, to jsou režisérovy nápady, jeho fantazie, která si dokázala hrát a dobrodružnou cestu čtyř zvědavých kluků proti času tak skutečně proměnila v nesmrtelný příběh, který zatím s úspěchem překonává všechny časové bariéry... O Cestě do pravěku se psalo jako o filmovém debutu - tedy v jistém slova smyslu - v rámci vlastně nového filmového žánru kombinovaného filmu a diváci s napětím čekali, jaké bude mít tahle premiéra pokračování.
Karel Zeman ani po tom nečekaném celosvětovém úspěchu nezanevřel na svého trochu bizarního pana Prokouka, který jakoby se tu zapomněl z doby filmové éry němé grotesky ve slamáčku, s velkým knírem a nezbytným deštníkem... ale vedle příběhů tohoto loutkového symbolu Zlínského filmového studia, kde byl pan Prokouk vynálezcem, detektivem nebo akrobatem, vedle klasického loutkového scénáře se Karel Zeman vrátil pro inspiraci zpátky do dětství ke svému oblíbenému spisovateli...
Asi největším oceněním Vynálezu zkázy byla tehdy pro Karla Zemana Velká cena francouzské filmové akademie z r. 1959 - uznání odborníků notabene z rodné země velkého spisovatele fantastického románu - to člověka potěší. K fantaziím Julese Vernea se Karel Zeman vrátil ještě dvakrát a pokaždé to bylo velmi úspěšné setkání intuitivně spřízněného spisovatele a filmového režiséra, které ale bohužel už asi nikdy nedokázalo překonat první Zemanovu verneovku, jeho filmový Vynález zkázy.
Samostatnou kapitolou je u Zemanových experimentů jeho práce s herci před filmovou kamerou (a že to byly někdy naše filmové hvězdy první velikosti ! ) byla to samozřejmě taky jejich obětavá spolupráce s režisérem, kterému herci plně důvěřovali, co velmi pomohlo v náročné realizaci netradičního spojení animovaného a hraného filmu. Zkuste si hrát v kulisách, které nevidíte a které znáte jen podle náčrtků režisérovy představy? Mým povoláním je myslet obrazem. Tak jako malíř má barvy, štětce a plátno, já mám optiku, světlo a technické prostředky. Věřím filmu a jeho schopnostem, často připomínal Karel Zeman, pro kterého se filmová fantazie stala životním osudem. Byl humanistou, který věřil pohádkám a jejich blahodárnému vlivu na lidský život, ať už to byly příběhy Julese Vernea nebo Pohádky tisíce a jedné noci... Jméno českého kouzelníka filmových triků a mistra poetického vyprávění nejen klukovské fantazie není neznámé ani pro ty dnešní filmové pohádkové mistry, jako je třeba Steven Spielberg, který o Karlu Zemanovi mluví s nepředstíranou úctou. Zítra by se filmový režisér Karel Zeman dožil devadesáti let.
