Karel Myslbek: Tragický konec malíře smutku a opuštěnosti
V srpnu roku 1915 se asi nejznámější český sochař Josef Václav Myslbek dozvěděl velmi smutnou zprávu. Stárnoucí autor monumentálního pomníku svatého Václava na Václavském náměstí byl informován, že jeho nejstarší a talentovaný syn, malíř Karel Myslbek, přáteli nazývaný francouzsky Charles, spáchal sebevraždu. Jak k této tragédii mohlo dojít?
Karel Myslbek byl otcem od umělecké dráhy zrazován, ale nedal si říct. Zapsal se na akademii načerno a nakonec ji i dokončil jako žák Maxmiliána Pirnera a Vojtěcha Hynaise v roce 1899. Vedle malby ovšem vystudoval i němčinu a francouzštinu a jeho obživou bylo učení na středních školách v Praze a Písku. Mladý malíř se také stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, studoval staré mistry, zabýval se moderními směry, jako byla dekadence, symbolismus nebo impresionismus. Sám však zůstal u realistického zpracování. Na prahu nového století se se svými díly zúčastnil několika výstav a jeho kariéra se slibně rozjížděla.
Dílo Karla Myslbeka je plné tragiky, smutku a pesimistických motivů. Mnohé prozrazují už názvy některých jeho děl: Neštěstí, Chorobinec, Nad zemřelým, Umrlčí komora. Osobně však šlo podle všeho o člověka laskavého a citlivého. Klára Hofbauerová-Heyrovská, sestra prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského, vzpomínala, jak Myslbek nikdy nezapomněl dětem svých přátel ze všech svých cest přivést dovedně a vkusně vybrané dárky. Nosil je i v době válečné, kdy byl jinak ještě zamlklejší a uzavřenější než kdykoli před tím. Nad otázkami po zážitcích z vojny prý jen mávl rukou a neodpověděl.
Jako záložní důstojník narukoval Karel Myslbek do rakouské armády ihned na začátku první světové války. Vojenské prostředí však pro něj bylo nesnesitelné. Vždy se připomíná jeho soucit se spolubojovníky a jeho hluboce silné vnímání lidského utrpení. Bohužel se patrně i pro tyto své vlastnosti stal terčem posměchu ze strany svých vojenských nadřízených. Prý to bylo především jejich trýznění, co jej vedle depresí přimělo sáhnout si během cesty na frontu na život. Stalo se tak v Krakově 21. srpna 1915, necelý měsíc po malířových jednačtyřicátých narozeninách.