Karel Lagus patřil k prvním autorům, kteří se po válce věnovali historii terezínského ghetta

Karel Lagus se narodil 12. června 1903. Až do okupace roku 1939 působil v Praze jako advokát, poté byl vězněn v Terezíně, následně v Osvětimi a v koncentračním táboře Gross-Rosen. Po osvobození pracoval jako právník na ministerstvu průmyslu.

Následně se vrátil k praxi advokáta, ale souběžně se obrátil k válečné minulosti: začal zpracovávat osobní zážitky z okupace, studoval historické dokumenty, aby tak jako mnozí další přeživší mohl podat svědectví. S využitím obsáhlého dokumentárního materiálu pak v letech 1960 - 1962 napsal spolu s dalším bývalým terezínským vězněm Josefem Polákem knihu „Město za mřížemi“. Toto dílo, přestože ho provázejí některé dobové iluze a mýty, zůstává dodnes nejúplnější studií o terezínském ghettu. Knižně vyšlo roku 1966, podruhé o 40 let později.

Karel Lagus s Josefem Polákem poté roku 1967 publikovali spolu s Táňou Krulišovou knihu „Terezín“ doplněnou kresbami dětí z ghetta.

Aktivita Karla Laguse připomínající tragický válečný osud Terezína tím ovšem neskončila. Jako pracovník tehdejšího Státního židovského muzea měl hlavní podíl na tom, že se podařilo zachovat téměř neporušenou kartotéku vězňů terezínského ghetta. V židovském muzeu též podstatně přispěl k vytvoření stálých expozic „Terezín varuje“ a „Nepromlčené zločiny“.

Obdobně ovlivnil koncepci výstav s terezínskou tematikou přímo v Terezíně. Nejúspěšnější přitom byla výstava kreseb terezínských dětí „Motýli tady nežijí“. Kniha s tímto názvem - výbor z poezie terezínských dětí doplněný řadou jejich kreseb - dodnes vychází v řadě jazyků.

Karel Lagus věnoval pozornost tragickému válečnému osudu českých Židů v době, která byla takové připomínce více než nepříznivá. Výsledky jeho snažení přesto nesou dodnes své plody.