Kapky jazzu v psaní Josefa Š.
Na začátku ledna jsme si připomněli, že uplynuly už tři roky od chvíle, kdy zemřel vynikající prozaik, ale také básník a textař, což se vědělo méně, skvělý překladatel, ale také obětavý nakladatel, vysokoškolský profesor a teoretik literatury, ovšem – a to mělo možná zaznít jako zaprvé - oddaný a zanícený ctitel jazzu… Josef Škvorecký (27.9.1924 Náchod- 3.1.2012 Toronto).
Josef Škvorecký a jeho tvorba v mnohých z nás vyvolává okamžité asociace s onou hudbou, která vznikla kdesi na americkém jihu, která se však ve 20. a 30. letech rozšířila do Evropy a rozzářila její atmosféru i v časech, kdy se nad ní začala stahovat ponurá mračna. A tak si neumím představit, že by při vzpomínce věnované Josefu Škvoreckému, nezazněl – byť je v úryvku – jazz. A pokud bychom hledali nejpříhodnější hlas, který by nám ho měl připomenout, pak je to nepochybně hlas Evy Olmerové.
Blues samotářky, píseň Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, kterou Eva Olmerová natočila na gramofonovou desku v roce 1963, se nepochybně stala inspirací Josefu Škvoreckému, když o tři roky později připravoval úvodní text k recitalu písní této zpěvačky. V živé nahrávce ze semaforského představení Recitalu Evy Olmerové z roku 1966 uslyšíme Josefa Škvoreckého číst poetické vyznání svého obdivu vůči hlasu Evy Olmerové a vůči jazzu vůbec.
Kdo může, ten to dělá, kdo nemůže, ten o tom píše…
Jak zjistíme z dále uvedených slov autora, která natočil při své první návštěvě v Praze po roce 1990, tedy poté, kdy přijel na návštěvu z dlouholetého exilu v Kanadě – jazz byl jeho prvotní touhou. Teprve poté přišla literatura.
Naštěstí Škvorecký zůstal u literatury a svými romány, novelami a eseji (Zbabělci, Konec nylonového věku, Tankový prapor, Smutek poručíka Borůvky, Nápady čtenáře detektivek…) se nesmazatelně zapsal do dějin moderní české literatury. Nepřehlédnutelné jsou rovněž jeho vydavatelské aktivity – založil a po dlouhá léta se svou ženou vedl nakladatelství 68-publishers v Torontu, v němž vydával knihy zakázaných českých autorů. Jeho jménem je pojmenována Literární akademie, jež sídlí v Praze na Pankráci.
Budova Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze 4