Kandidát na udělení Nobelovy ceny Josef Svatopluk Machar
Dnes si nemůžeme nechat ujít příležitost připomenout osobnost českého básníka, prozaika, satirika, publicisty, politika a také mimo jiné člena společenství svobodných zednářů – Josefa Svatopluka Machara.
Machar se totiž narodil v ono neobvyklé datum, jež se opakuje pouze jednou za čtyři roky. Světlo světa spatřil 29. února 1864 v Kolíně. K oné výše uvedené charakteristice ještě dodejme – je považován za jednoho z vůdčích představitelů stylu kritického realismu u nás. Stal se také spoluautorem Manifestu České moderny, který byl zveřejněn v roce 1895 v časopise Rozhledy. Byly v něm formulovány představy a požadavky nové generace umělců. Podepsali ho kromě Machara také František Xaver Šalda, František Václav Krejčí, Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík a Josef Karel Šlejhar.
Na první zvukové ukázce J.S.Machar recituje svou báseň Requiem – nahrávka z roku 1929 patří k nejstarším záznamům hlasu českých umělců, jež se nalézají v archivu Českého rozhlasu; vznikla zásluhou České akademie věd a byla zaznamenána (spolu s hlasy dalších význačných osobností oné doby) na gramofonových deskách Pathé.
Machar vystudoval v Praze gymnázium, ale pak se vydal za prací (bankovního úředníka) do Vídně, kde strávil celkem 30 let. Do vlasti se vrací na začátku první světové války, stává se členem Realistické strany a významným stoupencem T.G. Masaryka. V letech 1918 – 1919 byl členem Revolučního národního shromáždění. Po vzniku samostatného Československa se stává dokonce generálním inspektorem československé armády. Později však z této funkce dobrovolně odchází (1924) a s Masarykem se názorově rozešel. Stává se stoupencem krajní pravice.
Méně známou skutečností ze života J.S. Machara je například fakt, že byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, dále pak to, že patřil mezi svobodné zednáře (vedle Alfonse Muchy a Jaroslava Kvapila, vedle řady dalších osobností české inteligence, jakými byli Viktor Dyk, Jan Masaryk, Edvard Beneš, Alois Rašín a Rastislav Štefánik).
Ve svém básnickém (ale i prozaickém) díle se stal přímočarým kritikem měšťácké společnosti. Na mušku si bral zejména lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Nevyhýbal se ani kritice církve. Vyznačoval se věcným, realistickým někdy až strohým stylem. Jeho vnímání skutečnosti bylo analytické, jeho vyjadřování provokativní.
Z Macharovy tvorby: básnické sbírky Confiteor, Letní sonety, Podzimní sonety, Zimní sonety, Jarní sonety (intimní lyrika), Tristium Vindobona. Tristium Praga (vlastenecká lyrika), Zde by měly kvést růže (epika)… Řím, Kriminál, V poledne, Konfese literáta (próza)…
J.S. Machar zemřel 17. března 1942 v Praze.
Na druhé nahrávce J.S.Machar vzpomíná na vydání své první sbírky „Confiteor“, která vyšla v roce 1887 a obsahovala společenskou a politickou lyriku, deziluzivní ztvárnění vlastního milostného příběhu, který ústí v banalitu, současně básníkovo zklamání z vývoje společnosti. V závěru pak vzpomíná na setkání s Janem Nerudou. Nahrávka pochází z roku 1937.