Kamzík živoucím symbolem Tater
Příští rok uplyne deset let od chvíle, kdy byl zahájen projekt na záchranu kamzíka. Co všechno projekt obsahoval a jaké výsledky se během devíti let dostavily se Adriana Krobová dozvěděla od RNDr. Antona Krištína z Ústavu ekologie lesa Slovenské akademie věd.
Ještě v roce 1964 se po slovenských hřebenech Tater prohánělo 944 kamzíků. Ovšem v devadesátých letech stavy populace prudce klesly a v novinách se začaly objevovat různé komentující titulky.
"TANAP ztrácí svoje logo kamzíka". V tom období se ukázalo, že početní stavy kamzíků činí sotva 60-80 kusů v celých vysokých Tatrách.
Přitom kritická početnost, která je nutná pro zachování populace, se udává 200 jedinců.
Náš poddruh kamzíka je endemitem, má vědecké jméno kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica). Je to populace, která je dlouhodobě izolovaná. Vymírala z různých příčin, tehdy se to velmi analyzovalo, zda za to může pytláctví, nebo jsou vinni predátoři, tedy zda to ovlivňuje zvýšený počet vlka a medvěda apod. Byl zahájen velký program ochrany, uzavíraly se turistické cesty v místech, kde samice kojily mláďata aj., celá údolí , kde se vyskytovalo těch posledních pár desítek kamzíků.
A většina tras je uzavřena také během zimy. Od 1. listopadu až do poloviny června následujícího roku. Většina zvířat klid opravdu potřebuje. Možnost nerušeného vývoje se brzy projevila na početních stavech kamzíků.
Dnes můžeme říci, že je kamzík ve Vysokých Tatrách zachráněný a dnes jsou jeho počty přes tři sta kusů. Stalo se tak jistě díky ochraně, díky citlivému přístupu lidí, protože turisté kamzíky opravdu neplaší, pytláci už také nemají moc podmínek pro svou činnost a také se výrazně zmenšil tlak pytláků z polské strany, který byl vždy větší. Polská strana Tater je výrazně osídlenější, to je úplně jiný svět než divočina na slovenské straně.
V roce 2008 probíhalo na jaře každoroční sčítání, při kterém se zjistilo, že počet jedinců na polské i slovenské straně vzrostl o 153 kusů. Vysoký počet kamzíků žije také v Belianských Tatrách, i když jsou níže položené. Ochranáři tedy mohli poslat do světa zprávu, že v celé oblasti Tater objevili 701 kamzíků, z toho 114 mláďat.
Kamzík tedy díky všem projektům a ochranářským iniciativám na Slovensku prosperuje a jeho počet se bude pravděpodobně stabilizovat. V dalších letech se budeme moci jistě těšit z toho, že stáda kamzíků se budou prohánět od Belianských Tater na východě až po Západní Tatry, Roháče.
Tatranský kamzík je takový unikát, že by s posledním jedincem vyhynul tento poddruh na celém světě. V minulosti se objevovaly snahy přivést na slovensko kamzíky jiné.
Do Slovenského ráje se dostali kamzíci alpské provenience, to byli kamzíci lesní. Ale jsou s nimi problémy, protože se vyskytují na území národních přírodních rezervací, kde například na vápencích rostou různé druhy orchidejí. Botanikové začali nadávat, že kamzík je stejný jako koza a všechny tyto botanické skvosty ničí. Bylo potřeba tedy udělat nějaká opatření. A je jasné, že takové umělé rozšiřování kamzíků, tím spíše že se jedná o nepůvodní druhy, je velmi nebezpečné.
Ukázala se nutnost ochránit před vyhubením populace původních kamzíků. Jejich stavy jsou monitorovány dvakrát ročně.
Monitorujeme je jednak po zimě, protože abiotické podmínky v zimě jsou pro tatranské kamzíky kruté. Narozdíl od alpských kamzíků, které jsou chráněny v lesích a mají tady také více potravy, tatranských kamzík žije jen na těch holých polích. Po zimě se tedy zjišťuje mortalita v populaci. Druhé sčítání provádíme po létě, když jsou narozena všechna mláďata. Kůzlátka už jsou pohyblivá a dobře viditelná, zjišťuje se přírůstek od minulého roku.
Sčítání se samozřejmě nedá udělat v jeden moment, během jediného dne, ale stáda mají svoje areály, takže sčítání, byť probíhá během několika dnů, je přesné. Pracovníci Správy TANAPu, Státních lesů a dobrovolníci spolupracují při těchto sčítáních.
Pracovníci Státních lesů a Tatranského národního parku se naučili kamzíky doslova hýčkat. Například na letošní zimu pro ně nachystali více než 6 tun jeřabin, kterými je v zimě přikrmují. I přesto, že kamzíci upřednostňují přirozenou potravu, v případě dlouhé zimy nepohrdnou ani pomocí od člověka a scházejí do nižších poloh pro krmení i kamennou sůl. Jsou tu místa, kam se vysloveně naučili chodit, například Solisko. Když před pár lety utekl kamzík z blízké záchranné stanice, lesníci se o něj tak báli, že mu začali nosit sušené jeřabiny. Nejen, že kamzík zdárně zdolal první zimu, ale dnes už se na místě schází až 25 jedinců.
O projektu, který vznikl v roce 2000, se můžete dozvědět více například na internetových stránkách www.kamzik.sk nebo na stránkách Tatranského národního parku.
