Kamba v přímém přenosu
Zájem o Kambu a její porod byl skutečně enormní. Od druhé poloviny ledna, kdy jsme se v Českém rozhlase začali střídat ve službách, při nichž jsme Kambu měli neustále v záběru jedné z dálkově ovládaných kamer, sledovali až do dne porodu náš internetový přímý přenos uživatelé ze čtvrt milionu unikátních IP adres. Dá se tedy mluvit o statisících zájemců. To, co se dělo během porodu ve středu 11. dubna, bylo mimo veškerá měřítka.
Projektem Odhalení jsme před půldruhým rokem navázali na řadu internetových přenosů, ve kterých jsme sledovali život různých druhů zvířat. Ukazovali jsme ho nepřikrášleně, z podstaty věci bez jakýchkoli střihů či jiných zásahů, a snažili jsme se sledované dění vysvětlovat. V souladu s úkoly veřejnoprávního Českého rozhlasu šlo o populárně-vědecké, vzdělávací projekty. A už tehdy jsme zaznamenali efekt, který se mnohem výrazněji projevil nyní.
Čápi, nosorožci nebo sokoli vstoupili do domácností mnoha lidí podobným způsobem jako seriáloví hrdinové. Jejich příznivci - a koneckonců i my, kteří jsme tyto projekty připravovali - se s nimi v menší či větší míře ztotožnili a spolu s nimi prožívali jejich osudy. Na rozdíl od hrdinů televizních seriálů však šlo o osudy živých tvorů ve skutečném světě. Je to podle mého názoru pochopitelné a současně důležité, protože "skutečnému" světu jsme stále vzdálenější.
Není otřepanějších příkladů, než že děti často nevědí, že mléko se nevyrábí v továrně nebo že krávy nejsou fialové. Jestliže ukazujeme život zvířat v dlouhotrvajícím přímém přenosu, musíme být připraveni na to, že nenabídneme jen roztomilé obrázky, ale staneme se i svědky nejednoznačných či dokonce tragických událostí. Zkrátka že budeme sledovat skutečnost a že toto sledování skutečnosti vyvolá zájem a emoce.
Mezi dejme tomu sokoly a Kambou je ovšem velký rozdíl. Po jisté době jsem dokonce začal říkat, že "gorily jsou trochu jiní lidé". Ano, máme s nimi hodně společného, mnohem víc, než jsem tušil. Ale "trochu jiné" přece jen jsou. Například nevědí, k čemu slouží kamery v jejich pavilonu a nemohou tedy trpět újmou z jejich přítomnosti. Právě prostřednictvím těchto kamer a projektu Odhalení však chceme upozornit nejen na to, jak zajímavé a úžasné jsou gorily, ale také na fakt, že se v přírodě nacházejí v tragické situaci.
Zajímal by se někdo o to, jak se Kamba dostala do zajetí, kdyby její porod nesklidil takový zájem? Zaznamenal by někdo, že její rodina byla před lety vybita pytláky a Kamba pak byla prodána? A doufám, že víc lidí se bude zajímat rovněž o to, v jakém rozsahu se podobné věci (a mnoho dalších) v současnosti dějí. Jenom záchranná stanice v kamerunském Limbe, kam směřovala část výtěžku z projektu Odhalení, je plná mladých goril s osudy ještě pohnutějšími, než je ten Kambin.
Velice mě těšil setrvalý zájem desítek tisíc internetových návštěvníků, kteří od ledna přicházeli denně nebo víckrát za týden Kambu "zkontrolovat" a z nichž ti nejzapálenější vytvořili komunitu označovanou jako Gorilí klan. S jistou mírou rozpaků jsem však přijal přinejmenším zčásti efemérní a senzacechtivý zájem o tragický průběh vlastního porodu. Zatímco dlouhodobé sledování Kamby cítím jako snahu ponořit se za poznáním, pak sledování přenosu pouze během porodu bych nejspíš přirovnal k pohledu na hladinu, osvětlenou na okamžik reflektory médií. Jenže - každý ponor přece musí začít na hladině...
Autor je ředitelem Českého rozhlasu Online a Leonardo a současně vedoucím projektu Odhalení.
Psáno pro MF DNES.
