Kamba a její život s Frankem

9 fotografií

Seznámení

"Do Lipska přišla Kamba roku 1974 společně s jedním malým gorilím samcem. Oba byli zhruba rok a půl staří a oba byli pravděpodobně násilně odvlečeni od svých matek z pralesa," vypráví Frank, zatímco listuje svým deníkem. "Tady stojí: Kamba - narozena 1972 v přírodě, nalezena v Kamerunu. 27. ledna 1974 přesun do Lipska, byl jí zhruba rok a půl. Přišla s malým samečkem Polem..." Polo byl stejně starý a s Kambou se velmi spřátelil. "Kambě byl rok a půl, měla asi dvě až tři kila. Byla to velice přítulná samice, která žila pořád pohromadě s Polem. Ti dva na sebe byli hodně fixovaní. Za žádnou cenu nechtěli být odděleni. Jejich blízkost jim asi byla vzájemnou útěchou."

Původ Kamby a její rodina jsou velkou neznámou

Hned od začátku rozhovoru se snažím zjistit co nejvíce informací o Kambině původu. Zajímá mě, co všechno Frank ví o její rodině, o místě narození a jejím životě v pralese. Namísto konkrétních faktů se však dozvídám jen obecně známé informace. "Dříve bylo běžné, že se se zvířaty obchodovalo. Nebyl problém objednat si gorilu nebo třeba orangutana. Neexistovaly ještě tak přísné předpisy jako dnes. Nyní se už všechny zoologické zahrady zavázaly, že nebudou podporovat ilegální obchod se zvířaty. O Kambině rodině bohužel nevíme vůbec nic... Dříve nebylo možné získat informace o původu zvířat. Věděli jsme jen to, že pochází z Afriky a jaký je jejich přibližný věk. Co se stalo s rodinou, to jsme nikdy nevěděli."

Gorilí sirotci v lidské péči

Kamba vyrůstala v Lipsku se samečkem Polem a ještě s dalšími dvěma samicemi - Virungou a Twiggy. "Virunga a Twiggy přišly ve stejném roce jako Kamba s Polem, ale byly o trochu starší," vzpomíná Frank. "Kambu i Pola jsme museli krmit mlékem z flašky, byli ještě malí. Až později jsme je mohli zapojit do normálního života. Díky tomu jsme si k nim vytvořili velmi blízký vztah. Dalo by se říct, že jsme se prakticky stali náhradními matkami těch malých goril," vysvětluje Frank. Ošetřovatelé v Lipsku se k mláďatům chovali jako k dětem, hráli si s nimi, uspávali je, chodili s nimi na procházky... "Měli jsme tady takovou loučku s metr vysokým plotem a tam jsme s nimi každý den chodili na procházku. Mláďata se tam mohla volně pohybovat a setkávat se s návštěvníky. Když třeba přisly k plotu ženy, návštěvnice zahrady, a položily si na ten plůtek kabelku, gorily hned začaly kolem té tašky kroužit. Snažily se do ní dostat," usmívá se Frank. "Trávili jsme s nimi opravdu hodně času. Když byla pak Kamba větší, musela nosit obojek, aby nebudila strach. Když v zoo nebyli návštěvníci, byla nejšťastnější, protože se mohla pohybovat bez něj. Mohla lézt po stromech, mohla běhat, kde se jí zachtělo. A to byl pro ni hezký čas..."

"Kamba byla asi takhle velká, když k nám přišla," říká Frank.|foto: Miroslav Bobek

Geneticky cenná gorilí samice

Vzhledem k tomu, že Kamba pochází z volné přírody, je nositelkou velmi cenné genetické informace. V Lipsku se proto ošetřovatelé neustále snažili o to, aby se začala pářit s Polem. "Chtěli jsem, aby Kamba u nás zabřezla a odchovala mládě. K Polovi se ale chovala jako bratrovi. Sehnali jsme jí proto jiného gorilího samce. Bohužel, ani s ním to nevyšlo." V roce 1995 přišlo vedení Zoo Leipzig s myšlenkou najít pro Kambu novou skupinu a plodného samce. Ve spolupráci s Evropským programem ohrožených druhů (EEP - European Endangered Species Programmes) rozhodlo umístit Kambu do nové skupiny Duisburgu. "Doufali jsme, že Kamba konečně zabřezne," vysvětluje Frank.

Neúspěšné páření vedlo k několikanásobnému stěhování Kamby

Čtyři roky strávené v Duisburgu ale nepřinesly žádné úspěchy. Kamba ani tam nezabřezla. Nastalo další stěhování; tentokrát Kamba cestovala do Čech - nejprve do Zoo Dvůr Králové nad Labem, později do Zoo Praha. "Tam se ale stavěl nový pavilon a poté Prahu postihly povodně, a tak Kamba musela zpět do Dvora. 24. listopadu 2005 se znovu vrátila do Prahy, to už do nového pavilonu." A tam konečně zabřezla! "Měli jsme obrovskou radost, ale zároveň jsme byli velmi překvapeni, že byla potvrzena březost v jejích 30 letech, že to konečně vyšlo! Bohužel, jak víte, ten porod nebyl úspěšný. Ale z oznámení té březosti jsme byli opravdu nadšení - alespoň jednou mohla mít mládě."

Poslední setkání Franka s Kambou

Pro Franka Shellhardta bylo rozloučení s Kambou velmi bolestné. Tím, že Kambu vychovával jako své vlastní dítě, vytvořil si k ní výjimečný vztah. "Kamba byla opravdu milé zvíře, vůbec se mě nebála. Naopak, vždy se na mě těšila a ráda se se mnou mazlila." Jak se později ukázalo, její odchod ale nebyl zdaleka tak složitý, jako pozdější setkání. To přimělo Franka k rozhodnutí: už nikdy Kambu nenavštívím. "Když jsem po půl roce Kambu v Duisburgu navštívil, hned mě poznala! Měla radost. A když jsem odjížděl, stála u skla výběhu a plakala a plakala. Poté, co jsme tohle zažili, řekli jsme si, že už to nikdy, ale nikdy neuděláme, že už ji nenavštívíme. Je to totiž hrozně smutné vidět zvíře plakat, když od něj odcházíte. Vidět, jak po vás smutně volá a chce s vámi zůstat... To bylo naposledy, co jsem ji viděl..." Váhala jsem, jestli se Franka zeptat, zda by chtěl s odstupem času znovu vidět Kambu. "Bylo by hrozně zajímavé vidět, jak vypadá dnes, viděl jsem ji naposledy v 90. letech, je to téměř 14 let. Zajímalo by mě, jak by reagovala. Zda by mě ještě dneska vůbec poznala, to je otázka... Je to už dlouho. Prošla mnohými zahradami a poznala spoustu ošetřovatelů. Jestli by vůbec po 14 ti letech tušila, kdo jsem. Říká se, že když zvíře krmíte, děláte mu vlastně náhradní matku, tak si vás zapamatuje velmi dlouho..." "A věříte, že by Vás poznala," naléhám. "Umím si představit, že by mě poznala, kdybych na ni promluvil... Podle hlasu by mě snad mohla poznat. Ale nevím, změnil jsem se... Už nejsem takový, jaký jsem byl před 15 lety. Zestárl jsem stejně jako ona..."

Frank mi ukazuje fotografie Kamby zamlada...|foto: Miroslav Bobek

Setkání s Frankem i jeho vyprávění na mě velmi zapůsobilo. Po návratu z Lipska jsem mu poslala alespoň nejnovější Kambiny fotografie. Zanedlouho poté čtu v mailu tuto zprávu: "Ahoj Jano! Děkuji moc za krásné fotky Kamby. Udělaly mi obrovskou radost! Mnoho pozdravů a hodně štěstí ve vaší přeje Frank Schellhardt z Pongolandu, Zoo Leipzig."