Jsou Švédové sekulární?

Koncem minulého roku navštívil jeden ze švédských hotelů člověk jménem Stefan Jansson. Na svém nočním stolku našel Bibli, což ho natolik rozčílilo, že napsal vedení hotelové sítě stížnost. Ta skutečně rozhodla o stažení Biblí ze svých pokojů. Vše se považovalo za další důkaz rostoucího sekularismu, ale něco nečekaného se stalo.

V celé zemi se zvedla vlna odporu a kritiky, konzervativní biskup vyzval k bojkotu dané hotelové sítě. Rozhodnutí odsoudili nejrůznější lidé a záležitost se dostala do médií. Jeden mladý křesťan zorganizoval mailovou kampaň s otázkou: proč odstraňujete Bible a necháváte porno-programy ve vašich televizích?

Stefan Jansson, který svou stížností všechno spustil, je členem humanistické asociace, která sdružuje nevěřící. Její vedení připouští, že Švédsko není zase až tak sekulární, jak si původně myslelo. Ani po desetiletích sekularizace náboženství neupadlo v zapomnění. Kostelní lavice zejí nadále prázdnotou, ale víra v nebe a peklo, stejně jako přesvědčení o existenci duše se v Evropě opět šíří. A co je zajímavé, hlavně mezi mladou generací.

Akademici a teologové diskutují nad otázkou, proč se Bůh do Evropy vrací. Částečnou odpovědí je příliv věřících přistěhovalců. Někteří ale hledají odpověď i jinde a tvrdí, že jsou za tím zákony ekonomiky. Státem prosazované církve ztrácejí svůj monopol a na vysoce regulovaný "trh náboženství" se dostávají podstatně aktivnější skupiny. Po víře jako takové totiž existuje nadále poptávka.

Profesorka Eva Hambergová tvrdí, že "monopolní církve" zpohodlněly. Proto je Evropané opouštějí. To ale ještě neznamená, že by byli Evropané méně náboženskými. Celým kontinentem se šíří nová duchovní nabídka - od evangelikálních hnutí, čířících se hlavně ze Spojených států, až po podivné sekty, používající halucinogenní byliny při obřadu svatého přijímání.

Mnoho vědců se v minulosti domnívalo, že modernizace dlouhodobě potlačí - nebo dokonce vymýtí - náboženství. Vždycky měli ale jeden velký problém: vysvětlit, jak je možné, že Američané jsou na špici vývoje, a přitom jsou hluboce náboženští. Teze o konci náboženství utrpěla těžkou ránu v 80. a 90. letech minulého století, když se například Írán, který se rychle modernizoval, obrátil k islámskému fundamentalismu.

Podobný vývoj se dal pozorovat v dalších zemích Asie nebo latinské Ameriky. A teď i bašta sekularismu - Evropa - vznáší otázku, za je Bůh skutečně mrtev. Objevuje se tvrzení, že skutečným nepřítelem náboženství není modernita, ale státem regulované náboženství. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že kvůli němu se dostávají zavedené církve mimo soutěž.

Ve Spojených státech, kde jsou církve a stát striktně odděleny, chodí do kostela minimálně jednou za měsíc víc než polovina populace. V Evropě, kde státy finančně přispívají, ale také často kontrolují církve, je to méně než 20%. Důsledky je ale vidět zcela názorně v samotném centru Stockholmu.

Najdete tam velký kostel luterské církve, která do roku 2000 spadala pod švédský stát. Je to budova pro více než 1000 lidí, ale sedí tam ani ne 40 farníků. Všichni jsou postarší a sedm z nich tvoří zaměstnanci místního sboru. Ten zaměstnává tři lidi na plný úvazek a od státu dostává ročně v přepočtu 2 milióny dolarů. Seniorát vede Annika Sandstromová, která říká, že nevěří v Boha a pozici přijala pod podmínkou, že nebude muset chodit o nedělích do kostela. Nedávno musela být zrušena nedělní škola, protože do ní chodilo už jenom 5 dětí.

Kousek odtud sídlí evangelikální sbor, který zde vyrostl v posledních osmi měsících. Chodí sem mladí Švédové, které přitahuje osobnost 32-letého Andrease Nielsena, který uvěřil v Boha na Floridě. Od státu nedostávají žádné peníze, scházejí se v pronajatých prostorách divadelní společnosti. Setkání jsou nabita adrenalinem a Nielsen k tomu poznamenává, že církev musí být místem, jež zvedne každého ze zadku, neboť Ježíš je "králem párty".

Mezi obrácenými jsou různí lidé, včetně hustě potetovaného Daniela Webba, jehož otec je Angličan a matka Švédka. Daniel sám sebe popisuje jako bývalého gangstera, který strávil pět let ve vězení za přechovávání zbraní a napadení. Kdysi byl pokřtěn v kostele, jako většina obyvatel této země, ale nikdy se nemodlil. Do kostela chodil jenom na pohřby.

Změna nastala, když se dostal před třemi měsíci s přítelkyní do zmíněného sboru. Očekával, že se bude nudit, ale byl naopak uchvácen. Komentuje to slovy: "moře zloby se zklidnilo". Jeho bývalá žena si o něm prý myslí, že se zbláznil, ale on se ke zločinu otočil zády.

Američan Rodney Stark z univerzity v Texasu poznamenává, že evropské nové církve zatím nepřitahují tolik lidí, aby vyvážily pokles víry po 2. světové válce. S "trhem náboženství" ale pořádně zamávaly a v některých místech mu dopomohly ke vzniku. Rodney Stark je autorem myšlenky o trhu náboženství. Přišel s ní už v 80. letech, když se snažil vysvětlit víru v Americe.

Jeho základním tvrzením je, že lidé jsou přirozeně náboženští, ale jejich zájem o víru se mění podle odhodlání těch, které nazývá doslova "náboženskými dodavateli". "Ve chvíli, kdy jsou církve nabité energií a kdy jsou schopné konkurence, začnou je lidé navštěvovat", říká doslova. Mnoho kritiků ale odmítá myšlenku, že "neviditelná ruka trhu", se kterou přišel kdysi Adam Smith, by se mohla týkat i sféry duchovna.

Odmítá ji i švédská oficiální církev. Její arcibiskup Anders Wejryd říká: "nenabízíme přece nějaké zboží". Se svými 1800 sbory se musí tato církev zaměřit na širší spektrum pohledů. A jak dodává, i tato církev má aktivní a živé sbory, jež se v mnohém podobají evangelikálním společenstvím.

Faktem ale je, že Evropa nikdy nerozvinula jakýsi náboženský bazar. Státní církev ve Švédsku začala ale dávno ztrácet svůj někdejší monopol ve prospěch jiných denominací, podobně jako anglikánská církev v Británii, katolická církev v Itálii či ve Francii nebo státem podporované církve v Německu. Ačkoliv je monopol minulostí, vztahy ke státu přetrvávají - a s nimi i ekonomické výhody.

Ať už debata o náboženství ve společnosti pokračuje jakkoli, jisté je, že síť skandinávských hotelů - kterou jsme začali - se vrací k zaběhaným způsobům. Původně Bible z pokojů stáhla, takže hosté si je mohli vyžádat na recepci, kde byly ovšem k dispozici s Koránem nebo s hebrejskou verzí Písma. Od dubna má ovšem tato síť nového majitele, a ten rozhodl, že zůstane vše při starém. Bible jsou tedy opět na pokojích.