Jsme v Mali (Kayes, úterý 28. prosince 1999 ráno)

Nikoli na pirogách, ale na docela velkém dřevěném člunu jsme včera přepluli přes Senegal z mauritánského Sivé do senegalského Matamu. Tam už nás čekalo druhé auto s wolofským řidičem. Nemilé překvapení: ze Saint Louis nám poslali nejmenší model Toyoty Landcruiser, který nemá nejlepší průchodnost terénem - a kam se ostatně nevešlo ani naše vybavení. Naštěstí je Matam velké město a místní řemeslníci vyrobili asi za půldruhé hodiny zahrádku na střechu. Vzali metr, střechu přeměřili, nařezali železné profily a ve slunečních brýlích se pustili do svařování. Podle toho, že zahrádka vydržela až sem, do Kayes, odvedli dobrou práci.

Odrážíme od mauritánského břehu řeky Senegalu

Na senegalském území jsme se po delší době svezli po asfaltové silnici a pozdě večer překročili hranici do Mali. Od hranice až do Kayes vede děravá pista, kde jsme zničili první pneumatiku. Náš řidič teď shání náhradní (pro jistotu hned dvě) a pak se pokusíme dostat blíž ke Kryštofovi. Bude to ale hodně drsné, pravděpodobnost úspěchu velmi nízká.

Zámečnická dílna v Matamu

Jde do tuhého (buš jihozápadně od Kayes, úterý 28. prosince 1999 večer)

Deset hodin po našem odjezdu z Kayes nás od Kryštofa dělí více než deset kilometrů kopcovitého až horského terénu zarostlého hustou buší.

Zítra ráno se k němu pokusíme dostat pěšky, přespíme v terénu a do našeho tábořiště se vrátíme pozítří večer.