Josef Sudek sám doma s hudbou, kterou má rád
Nepochybně všichni znáte, anebo jste alespoň několikrát v životě spatřili fotografie Josefa Sudka. Jakkoli nebyl ve své době vždy uznávám, dnes ho odborníci řadí mezi tři nejvýznamnější české fotografy v období mezi dvěma světovými válkami – a to vedle Františka Drtikola a Jaromíra Funkeho.
Sudek, který se narodil v roce 1896, začal fotografovat po první světové válce. Té se zúčastnil jako aktivní voják na italské frontě a v bojích přišel o pravou ruku. Ve svém fotografickém díle se věnoval především pražským motivům, ale později také české krajině, současně zátiším, reportážní fotografii, v jisté době i reklamní fotografii.
Na otázku, zda považuje fotografii za umění, odpověděl v roce 1954, že nikoliv. „Je to hezké řemeslo, vyžadující určitý vkus. Umění to být nemůže, protože fotografie je odkázána na věci, které existují již před ní a mimo ni, na svět kolem nás.“
Josef Sudek proslul svérázným způsobem vyjadřování, neméně pak pozoruhodnými názory na svět a umění. V roce 1966 byl pozván do Československého rozhlasu, aby natočil další díl – tehdy velmi oblíbeného cyklu – Sám doma s hudbou, kterou mám rád. Z tohoto pořadu, vysílal se 15. prosince roku 1966, jsem vybral několik ukázek, soustředných na názory Josefa Sudka, nikoli ovšem na hudbu, kterou v pořadu uváděl.
