Josef Mlejnek: Nebylo to poprvé

20. duben 2010

Dne 4. července 1943 odstartovalo z Gibraltaru letadlo s polským exilovým premiérem Władysławem Sikorskim na palubě. Nedoletělo daleko, po chvíli se zřítilo do moře a předseda polské londýnské vlády zemřel. Tato událost byla v souvislosti s tragédií u Smolenska, kde zahynul polský prezidentský pár a jeho početný doprovod, občas zmiňována, ovšem většinou ve stručných přehledech pod hlavičkou „Smrt významných státníků při leteckých neštěstích.“ Asi málokdo však ví, že i toto neštěstí má těsnou vazbu ke Katyni.

Tragický let polského premiéra se stal od začátku předmětem spekulací, které dodnes neustaly. Podle jedné z rozšířených spikleneckých teorií nutno v pozadí gibraltarské tragédie spatřovat dlouhé prsty nejen sovětské, ale prý dokonce i britské tajné služby, neboť oba státy měly na odstranění Sikorského zájem. Na jaře 1943 totiž došlo k odhalení hromadných hrobů – do té doby postrádaných – polských důstojníků v katyňském lese u Smolenska a Sikorski nehodlal přistoupit na „politicky korektní“ lež, že za jejich smrt může nacistické Německo. Jako britský spojenec však takto vrážel klín mezi daleko významnější velmocenskou britsko-sovětskou alianci. A takříkajíc „překážel“ i tím, že nehodlal uznat sovětský nárok na části Polska obsazené Rudou armádou v roce 1939.

Pro nás je nepochybně zajímavé, že jediným člověkem, jenž nehodu prokazatelně přežil, byl pilot, Čech, Eduard Prchal. Ovšem jeho osoba tvoří zároveň jeden hlavních nepřímých důkazů, o nějž ti, kteří hájí tezi o atentátu či o spiknutí tajných služeb, opírají svou argumentaci. Prchal měl totiž na sobě záchrannou vestu, kterou dle svědectví jeho kolegů jinak zásadně nepoužíval. Podobně jako většina pilotů létajících nad mořem – pověrčiví letci prý takto nechtěli pokoušet osud. Tělo druhého pilota se nikdy nenašlo, byť letoun klesl do mělkého moře pár vteřin po startu. Podobně jako tělo dcery generála Sikorského, jíž však údajně v roce 1945 viděl v sovětském gulagu polský důstojník.

Na gibraltarském letišti osudného dne poblíž Sikorského stroje parkoval i letoun sovětského velvyslance Majského, ač Sověti jinak užívali jiná letiště. Velitelem britské kontrarozvědky v oblasti Pyrenejského poloostrova byl tehdy Kim Philby, později odhalený sovětský agent. A britské úřady dodnes neodtajnily takřka nic z archivních spisů týkajících se Sikorského smrti.
Takové jsou, ve stručnosti, hlavní argumenty těch, kteří nechtějí uvěřit tomu, že šlo o náhodu. Jsou-li podrobněji rozpracovány a podloženy, působí velmi přesvědčivě či alespoň vyvolávají docela vážné otázky.

Úplnou pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Eduard Prchal, jenž, jako příslušník britské dopravní letky, po nehodě dále vozil vysoce postavené činitele, létal po válce krátce u ČSA a po únorovém převratu odešel do emigrace. Zemřel v osmdesátých letech ve Spojených státech.

Ale, i kdyby šlo opravdu jen o nehodu, má dodnes obrovskou vypovídací hodnotu, neboť pád Sikorského stroje typu Liberator symbolizoval osud celého Polska. To, opuštěno západními spojenci, spadlo do Stalinova chřtánu.Nás do něj přivedl Edvard Beneš. Počátkem čtyřicátých let sice ještě se Sikorskim plánovali polsko-československou konfederaci, když však Beneš vycítil, kam se obrací velmocenská karta, neváhal přiletět v prosinci 1943 do Moskvy a podepsat se Stalinem fatální spojeneckou smlouvu. Na moskevských jednáních se snažil Stalinovi vlichotit do přízně i tvrzením, že „staré Polsko musí zmizet“.

Autor je politolog

autor: Josef Mlejnek ml.
Spustit audio

Více z pořadu